Kýšmontě a my

S tím, jak roste slovní zásoba našeho potomka, se zároveň exponenciálně zvyšuje riziko trapných chvil na veřejnosti. V čekárně u pediatra bývá velká sranda a obecně platí, že čím víc dětí, tím líp! Navíc ten pocit, že nevíte, co si odtamtud odnesete, je prostě boží! K: Dobýýýý den! Mamíííí, už půjdeme dovnitř? Zcela nedbaje fronty před námi se hrne ke dveřím a jediné, co ho dokáže zadržet je televize s Krtkem. Bohužel končí, ale sedá si ke mně a do hledáčku se mu dostává sympatická maminka s holčičkou. Chudák… K: Mamíííí? To je paní? J: Ano, to je paní. K: A to je holčičta? J: Ano, to je holčička. Má náušničky, vidíš? K: Jo, to je jato Taolína. Je to Taolína? Sestřenka Karolínka je ekvivalentem všech mimin s náušnicemi a také všech dětí, které ještě nemají zuby. K: Holčičto seš Taolína? J: Kýšo, holčička ještě neumí mluvit, je to ještě miminko. K: Paní, je to Taolína? P: Není, je to Eliška. A jakpak se jmenuješ ty? K: Tyštůfet. ...

Každý, kdo má děti, mi dá jistě za pravdu. V rámci péče o potomstvo se některé věci tak automatizují, že člověk skoro zapomene, jak je to bez dítěte. A protože mě muž překvapil dovolenou na ostrově Fuerteventura, měla jsem možnost si to oživit. 1. Dá se spát celou noc! První noc jsem se probudila a při pohledu na budík jsem utrpěla šok - bylo 7. Šli jsme spát před půlnocí. Pane jo, vážně se dá spát 7 hodin? A v kuse? Připadám si jak Růženka. Na další dny jsem si preventivně nařídila budík na třetí hodinu ráno, cvičně jsem si vstala a proběhla se do apartmánové kuchyňky. Tam jsem strávila asi 3 minutky (doba, po kterou trvá udělat mlíko) a šla jsem zpět do ložnice s povykováním "Už letím a nesu mlíčko!" .  2. To, co máte na talíři, je skutečně jenom vaše! Tak toto bylo naprosto neuvěřitelné. Sice jsem prvních pár dní odchytávala v restauraci malé děti a nabízela jim ze svého talíře jídlo, ale oni ho překvapivě nechtěly! Pak jsem byla personálem donucena toho nechat, ...

Jak my jsme se těšili, až začne mluvit! Až si bude umět říct, co chce, co nechce, co ho trápí. Jenže v tom očekávání si člověk ani neuvědomí, že to má i stinné stránky... Pohádky a básničky K: Mamíííí, posím pohátu! J: Dobře, jakou bys chtěl? K: Tak tsebáááá, Tautultu! J: Karkulku? No dobře, žila byla jedna holčička... K: ... a ta se jmenovala tautulta! A BYLA ČEVENÁ, POTOŽE MELA TOŠÍČET A V NĚM VÍNO A BÁBOVU A TAKY ŠECKO! A ŠLA DO LESA, POTOŽE BYLA VLT! A ŽILA BYLA BABIJA A TA SE JMENOVALA BABIJA. A TEN VLT VŠETKY SNĚD, I TÝŠU SNĚD! J: Krásně umíš vyprávět, Kýšo. A opravdu ten vlk snědl i Kýšu? K: Jo, potože když mi byli v lese s tátou, ta tam byl vlt. MAMÍÍÍÍÍ, VYPÁVET O TÝŠOVI A VLTOVI! Musím uznat, že naše dítě je perfektní v přemostění do jiného tématu.... To, že je schopný si zapamatovat básničku nás už z míry nevyvede. Ovšem to, že je schopný si je kombinovat, případně domýšlet podle toho, jak se mu to hodí, to už je podle mě vyloženě o talentu! Tak například fakt kr...

Myslím, že ve školce mě mají za dost velkého trotla. Často je před něčím varuju, ale jak se zdá, mají zřejmě nějaký čip, který mu dají do hlavy, takže se pak chová jinak (líp!). A jak se ukazuje čím dál častěji, než si ho vezmeme domů, zase ho vyndávají. JÁ: Jo a dneska jsem koukala, že máte k obědu krupicovou kaši. To on jíst nebude, on nesnáší sladké obědy, tak jen abyste si s tím nedělala hlavu. PU: Usmívá se stylem TAK URČITĚ. O pár hodin později.... JÁ: Jak jste se měli? PU: Výborně, Kýša si dokonce přidával! JÁ: Tak to je fajn, alespoň sis dal polívku. PU: Nene, on si přidal kaši. K: Mňam kašia! JÁ: Zrádce! Obdobná situace byla při prvním spánku po obědě. Situace doma totiž už pár dní vypadá tak, že když má jít po obědě spát, tak ječí. Když přestane ječet, tak chce čůrat, bobík, čůrat, napít, pohádku, čůrat, přesně v tomto pořadí. A pak už na to nemám nervy, protože hodina pryč, dítě bdělé a já na prášky. Takže prostě nespí. JÁ: Doma teda nespí, tak snad nebude os...

Je fajn mít zálibu, kterou vám ani příchod dítěte nenabourá... Tak například jezdit do zoo. Sbalit se Před K: Vyrážíme z domu lehkým krokem, v kabelce peněženka a mobil. Je jedno kolik je hodin, protože jsme páni svého času. Po K: Kýša vyráží z domu lehkým krokem, v rámci kterého stihne ještě prohnat kočku a psa. My zatím dovnitř rveme tašku s křupkama, sušenkama, ovocem, zeleninou (těžko říct, na co bude mít chuť), náhradním oblečením (těžko říct, kolikrát se totálně zasviní), pitím, vlhčenýma ubrouskama (víte, že se dělají jiný na pusu a na prdel?!), golfky (na co bereš golfky?), deku (na co bereš deku?) a dalšíma NA CO TO BEREŠ věcma. Jet autem Před K: Na první benzínce dáme kafíčko, cigárko a zlehka konverzujeme. Zastávky si děláme jednoduše podle toho, jak se nám chce a podle toho, jestli jedeme do Ostravy nebo do Dvora. Po K: Na první benzínce si dáme kafe, protože jinak by mě asi jeblo. Dítě vzadu se naučilo zásadní otázku CO TO BYLO? A pak ji řekne asi 50 - 1...

Už se to blíží! Kryštůfek nastupuje do školky. A protože jsem matka, která je ráda připravená, tak i na nástup jsme poctivě trénovali. Chodili jsme jednou týdně do adapťáčku, pouštěli jsme si ovečku Timmyho (pokud neznáte, tak před školkou doporučuji, protože je to právě ze školkového prostředí), mluvili jsme o školce. Zkrátka jsme s mužem udělali vše, aby ten přechod byl co nejjednodušší. Bohužel jen pro Kýšu, na sebe jsem nemyslela.... Nezačíná to ránem odchodu, ale mnohem, mnohem dřív. Řvu jako debil asi týden před odchodem do školky. Samozřejmě děsně tajně, až když usne, protože když ho briefuju, jak to bude super, tak před nim přeci nebudu brečet. Teda jako před mužem to netajím, protože mooooc potřebuju, aby mě někdo politoval a řekl mi, že to bude v pohodě. 5 dní do odchodu do školky. Pro změnu večer fňukám a pochybuju o tom, že ho tam zvládnu tak bezbranného nechat. Zafunguje to tak, že mě Lukyn ubezpečí, že nás tam odveze. Alespoň tak, může mi vyrvat to dítě z náruče a pos...

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Eva Holubová se otáčí a píše na tabuli slovo "prc*t". A říkají to všichni... Ano, i ... Tak nějak to v Pelíšcích bylo. Ta scéna je pro mě nesmrtelná. Jen mi přijde zvláštní, že to řeší cca ve třetí třídě základní školy. My to totiž řešíme už teď. Než budete pokračovat ve čtení, mám jen pár doporučení: Pokud tady chcete hledat odpověď na otázku, co s tím, tak vězte, že ji nemám. Pokud chcete rozumovat nad tím, že to dítě to muselo někde slyšet, tak nemusíte, protože to je přeci jasný, ne? Pokud tu chcete radit, jak na to, aby to neříkal, tak děkujeme, ale fyzické tresty v tomto případě neuznáváme. Pokud jste rodiče, kterým to prostě taky občas ujede, klidně pokračujte:-). "Mamíííí, dopedele, já spadnul." Když lítá po bytě a upadne. "Mamíííí, co to bylo, dopedele!" Když maminka ječí, protože právě našla v kuchyni pavouka. "Dopedele" rána, "Dopeele" rána. Když Kýša vysává a zasekl se mu vysavač o...

Je 2. ledna. Nejvyšší čas, abyste měli promyšlené, jaké předsevzetí si dáte. A pokud jste se rozhodli, že začnete s jógou, tak gratuluji! A pokud máte dítě, případně děti, a líbí se vám fotky maminek/tatínků, jak s nimi cvičí (takové ty, jak mají krásně sladěné oblečení a dělají fakt krkolomné pozice), tak vězte, že to není nemožné.  Zde dávám k dispozici pár pozic, které budou bavit vás i vaše děti. U nás mají nevídaný úspěch! Prolejzačka DĚTSKÉ HŘIŠTĚ - jakmile se do této pozice dostanete, stává se z vás automaticky a vaše ratolest to zcela jistě pochopí dřív, než vy. Aby bylo cvičení provedeno zcela správně, mělo by vás dítě nejen podlézat, ale hlavně přelézat! Váš krk také může posloužit jako pohodlné sedátko na houpání, krásně tím posílíte svaly okolo krční páteře. Tip pro pokročilé: potomka můžete potrápit tím, že dáte kolena víc od sebe. Nebude vědět, kudy dřív! A vy si můžete gratulovat, jak jste mu to nandali. Lechtadlo LECHTADLO - při provádění toho...

Cokoli, co člověk dělá s dítětem, dostává nový rozměr. Včetně vaření. A protože Kryštof pomáhá v kuchyni děsně rád, upravila jsem si pár receptů pro vaření s dítětem. Tady je malá ukázka. Snad se vám budou někdy hodit. Dýňová polévka Suroviny: 1 menší máslová dýně, 1 mrkev, 1 celer, 1 cibule, máslo, muškátový oříšek a bílý pepř dle chuti, kýbl s vodou, větší hadr na podlahu, menší hadřík na linku, věci na převlečení (pro vás i dítě), papírové utěrky Postup: Máslovou dýni si ideálně předpečte v troubě do měkka. Postavte dítě k lince (např. na židli nebo pro tyto účely speciálně zakoupené schůdky z Ikea). Na drobno nakrájejte cibuli. Vezměte papírovou utěrku a řvoucímu dítěti proplachujte pod tekoucí vodou oči, do kterých si strčilo ruce od zmíněné cibule, následně otřete papírovou utěrkou a vraťte dítě k lince. Vytáhněte dítěti máslo z pusy a dejte ho rozehřát do hrnce, následně na něm nechte zesklovatět cibulku. Celer a mrkev nah...

Kryštof je chlap. Sice zatím mini, ale chlap. A jak víme, chlapi trpí na rýmičky. Jeho nachlazení u nás mají v zásadě stejný průběh. Začíná to v noci, kdy nás probudí divné zvuky. Tak divné, že jsem si poprvé myslela, že jsem v japonským hororu a hledala jsem na stropě tu malou holčičku s otočnou hlavou, co leze po čtyřech. Pak jsem ale zjistila, že má Kýša rýmu. Japonská holčička by byla lepší. DEN PRVNÍ Stává se ze mě jakási obdoba mojí babičky (na bolavý zuby kloktá rum), mojí prababičky (když něco ztratí, zaříkává svatého Antoníčka) a nejhorší varianty matky spjaté s přírodou tak, že ráno pobíhá po parku a objímá stromy (nic proti tomu, ale běžně jsem spíš za frndu pohlcenou konzumem). Takže prostříkávám jeho malý a plný nosík mořskou vodou, do aromalampiček leju kombinace olejíčků, o kterých by se mi v životě nesnilo (vyčteno ze stránek uztonikdynikdyvzivotenevyvetras.cz), mažu Kýšu ze vsech stran tymiánovou mastí (proč se mažou chodidla dodnes nechápu) a vařím ...

Dialogy se nezakládají na skutečných událostech. Jakákoli podobnost s osobou ve vašem okolí je zcela náhodná. ONA: Lásen, co myslíš, co mu mám oblíct? ON: Je tam teplo, nech mu jen tričko. ONA: S dlouhým? ON: Ne, je tam fakt teplo. ONA: A tepláčky? ON: Je tam TEPLO! ONA: Takže kraťásky... Kýšo, nelítej a pojď si pro čepičku! ON: ??? ON: Zlato kde máš peněženku, dám ti tam papíry od auta. ONA: Asi na stole. ON: Na stole není. ONA: Tak to nevím... ON: Jak, nevím... ONA: Nevím, už jsem ji neviděla asi 4 dny. ON: Jak to myslíš, že si neviděla svoji peněženku 4 dny. ONA: No normálně... ON: Mluvíme oba o tý peněžence, co v ní máš karty, doklady... ONA: Tak já ji doma k ničemu nepotřebuju... Asi bude v nějaký kabelce. ON: A v jaký? ONA: No asi logicky v tý, co jsem měla naposledy, ne? ON:??? ONA: Lásko budeme brát golfky? ON: Ne, stejně v nich nechce sedět. ONA: A v čem bude spinkat? ON: Cestou tam nebo cestou zpět v autě. ONA: A co když bude unavenej tam? ON: Ve...

Milý Ježíšku, letos mě čekají už druhé Vánoce a naši říkali, že se ti prý píše dopis a v něm má být, co si moc přeju. A protože neumím psát, tak ti za mě píše máma. Moc bych chtěl dostat kočičku! Měla by mít krásná očička, chobot jako slon a kromě uší by měla mít taky rohy, jo a bylo by prima, kdyby měla osm nohou jako pavouk, taky by mohla bečet, mečet, řehtat jako koník, štěkat, nezapomeň prosím na žábry a ploutve, protože když naši kočku hodím do vody, tak se jí to nelíbí, tak týhle aby se to líbilo. Bylo by prima, aby jí chutnaly kameny, tráva, kaštany, hlína a tak, no vždyť víš, čím krmím kočku co máme. Jo a když bude tak velká, že na ní budu moct jezdit, tak to bude úplně nejlepší! Dále bych si moc přál knížku. Stačí mi jedna, ale musí v ní být , všichni hrdinové z filmu Auta, traktor, kombajn, bagr, vozík, paprika, jablíčko, zmrzlina, brambory, vlk, karkulka, kočka, pes, kůň, kráva, prase, pavouk, koala, velryba, krokodýl, delfín, krab, koblížek, kamion, motorka, plameňák,...

Mamiiiii? Ano? Tama! Ano, je tma, protože je pět ráno. Spinkej! Pinkaaat! Ano, spinkej ještě. O tři minuty později.... Mamiiii? Ano Kryštůfku? Mio? Ty bys chtěl mlíčko? Jojo, to jo, to jo! Tak hezky hajej, já ti ho udělám. Celou dobu, co dělám mlíko přemýšlím o tom, kolik rohypnolu asi může rok a třičtvrtě staré dítě. Nakonec stejně nenajdu struhadlo, abych ho nastrouhala do lahve, takže zase bude jenom mlíko. Tak na, tady máš mlíčko. Díky! Nemáš zač a až ho vypiješ, tak ještě můžeš spinkat. Hmmmm.... Chvíle na modlení. Pane Bože, ať to vyjde! Následně mě zasáhne letící láhev a čekám, až se ozve... ... mamiiiii? Tak to nevyšlo. Do hajzlu.... Ano Kryštůfku? Tatoyyy? Traktory ještě spinkají. Následuje výčet všech dopravních prostředků, zvířat a členů rodiny (ano, v tomto pořadí) a ujištění, že všichni ještě spinkají. Mamiiii? No co, 5:25 je v pohodě. Kdo by chtěl taky spát třeba do sedmi, že jo....

Taky máte někdy takovou krásnou představu, co s dítětem budete všechno dělat a jak to bude super? A když na to dojde, jste vzdáleni své vizi asi jako dvě vlaková nádraží v Rusku? Já teda jo... A to jsem pro letošní podzim měla hned tři! Chtěla jsem (opravdu MOC jsem chtěla) sbírat s Kýšou kaštany a dělat z nich zvířátka. V mé hlavě to vypadalo asi tak: seděli jsem v trávě, krásně hřálo podzimní sluníčko, já do kaštanů dělala díry, Kýša do nich dával špejle a pak jsme dělali panáčky, zvířátka a další hovadiny. Realita? Po hodinové procházce k 200 metrů vzdáleným kaštanům je sbírám sama, protože v baráku naproti mají zaparkovaný traktor (který tam jen tak stojí, já konverzuju, hýbu se a dokonce umím i nějaký básničky, ale smůla!). Začne chcát. Za vydatného řevu se schováváme do domečku na dětském hřišti, odkud je NAŠTĚSTÍ na ten traktor vidět. Přestává chcát. Dosbírám si kaštany (ano, přesně v téhle chvíli už jsem to vzdala) a za další vlny vydatného řevu jdeme domů. Vzhledem k tomu, ...

Pro případ, že bychom se zbláznili úplně a rozhodli se proměnit dovolenou v "dovolenou" jsme se s Kýšou vydali na magistrát pro jeho první občanku. Paní úřednici jsme zcela jistě způsobili noční můry do nocí budoucích... Nebudu vás unavovat klasikou, jak někam letím na poslední chvíli (o pět minut dýl), všechno mi padá (kabelka a veškerý obsah) a v kanceláři magistrátu kácím co můžu (sebe), natož abych vyjmenovávala, co jsem měla mít s sebou a samozřejmě nemám (naštěstí jsem nezapomněla Kryštofa). Kýša usazen, paní zahřívá foťák (nebo co to dělá). A pak to začne. Úřednice: Tak ho můzete rozesmát. Já:?????????? Ú: No ať se na té fotce směje. Já: No jo, ale on se před neznámým člověkem smát nebude. Ú: To mi neříkejte, všechny děti se smějou. Já: Naše taky, ale ne na povel... Ú: Mám hračky, zkusíme to... Vytahuje hračky a zběsile mává před Kryštofem. On se usměje, ale foťák má zpoždění. Úřednice mi ukazuje fotku, na níž vypadá Kýša jako fakt hodně nasranej. Já: N...

...hlavně teda Kýša. Od chvil, kdy na ně pokřikoval a občas je pohladil nebo nakrmil přes plot uplynul nějaký čas. A tak jak dítě roste, tak se samozřejmě i zvyšují jeho nároky. Aktuálně nejoblíbenější jsou jednoznačně kočky. Bohužel je nedokáže efektivně chytat, tak to prostě odnáším já. Ono takovému MAMIIIIII ČIČIIIIIIIIIII CHYTIIIIIIIT se prostě nedá odolat. A to vše jen proto, aby jí pohladil očička... Se Zenem, což je našich kokr, zase nejradši jí, hezky pěkně jednou já, jednou ty. Nevím, co mu na těch granulích chutná, ale alespoň se učí rozdělit se o to, co má někdo jiný. Minulý týden zjistil, že existuje něco tak odporného, jako pavouk. A navíc po mně zdědil přesvědčení, že každý pavouk u sebe nosí nůž a představuje ohrožení života. Jeho PAVOU BOJIIII je víc než jasné. Nedávno měl svátek a dostal krásnou knížku s okénky, kde se schovávají zvířátka. To, že je pod jedním z nich pavouk jsem zjistila díky mohutnému škrcení, které po otočení následovalo. Nevím, jestli u dětí...

Stojíme v kuchyni a snažíme se být neviditelní (a hlavně neslyšitelní). L: Nemlať do toho kelímku tolik... M: Myslíš, že nás slyší? L: Zatím si tam prohlíží knížku. M. Hlavně nesmíme nahlas mlaskat... Pozor, škrábeš lžičkou o talířek. L: Musí ty dvířka od lednice dělat takovej kravál? V tom Kryštof odkládá knížku a rozbíhá se k nám s vyřváváním MŇAM MŇAM MŇAM. A nám je jasný, že jsme právě dojedli..... Nechci, abychom vypadali jako krkavčí rodiče, ale on toho sežere strašně moc! Považte, to díte má asi 11 kilo a myslím, že dokáže sníst dvojnásobek své váhy. Možná i víc. Každé ráno se budíme a kontrolujeme, jestli nás přes noc neujídá. Až ho jednou pozveme jako dospělého na oběd, představuju si, že budu vařit podle podobného receptu. Na jednu porci potřebujete: 2 řádky brambor 5 kg mouky kopu vajec (60 ks) Z těchto ingrediencí udělejte těsto v míchačce na beton. Tvarujte bramborové knedlíky a vařte v páře nad komínem tepelné elektrárny. 1 prase Nezdržujte se porco...

V poslední době pozoruji, že dochází k neblahým změnám mého zdravotního stavu. Na noze, konkrétně přes celé lýtko se mi udělala celkem velká boule. Je dost těžká, takže zapříčiňuje pajdání a chodím jako hrabě de Peyrac. Při bližším ohledání jsem zjistila, že ta boule má hlavu, z ní mě hypnotizují 2 oči a často křičí "mama". Taky podezřele často mění barvy, podle toho, v jakých intervalech se stihne zasvinit jídlem, vytíráním pod postelí nebo hraním v trávě. Občas má taky nepříjemný pískový povrch, hlavně když dorazím z pískoviště. V průběhu dne mi ta boule putuje po celém těle. Usazuje se mi taky na boku, zřejmě aby vyvrátila palindrom kobyla má malý bok. V zádech pak cítím nepříjemné píchání. To jsem si alespoň myslela, že je to píchání. Teď už vím, že ta boule má ruce a na nich prsty. A ty umí štípat. Úplně nejhorší ale je, když mi doputuje až za krk. Způsobuje mi dočasnou slepotu, hluchotu, vypadávání vlasů a zcepenění krční páteře. Musím najít specialistu, který si ...

Nesobeckost - k vyspání mi stačí prakticky pár minut a o trochu víc decimetrů. Balení – na výlet zapomenu vzít pleny a až zpět domů dokážu dělat, že se to nestalo. Kočičí oči – umím číst knížku potmě (a nemyslím elektronickou). Paměť na čísla – zejména ta telefonní – to máte doktorka, pohotovost, … Veterinární péče – dokážu poskytnou psovi první pomoc poté, co potká na dvoře naše dítě. Skládání příběhů – filmy většinou běží tak potichu, že je neslyším, takže si příběhy vykresluji sama. Nikdy se mě neptejte, o čem nějaký film je. Skloubení mateřské a práce – umím se plynule pohybovat excelovskou tabulkou a soustavně přitom vykřikovat NEBER TO, POLOŽ TO, NEJEZ TO, VYPLIVNI TO a vždy zachovám správné (toto) pořadí. Uplácení - když ještě dneska v těch peřinkách usneš slibuju, že zítra už ti je převlíknu! Sousedské vztahy – všechny psi v naší vesnici znám jménem. Emoční stabilita – z hysterického smíchu plynule přejdu v pláč a zpět, a...

Tak jsem se do toho dala. Já šiju! Jako fakt! Stříhám, obšívám, zažehluju, šiju a takový ty kravinky kolem... Ale musím vám říct, že to jde dost pomalu, protože se mi do toho pořád někdo sere... ZTRACEČJEHEL - to je dost nebezpečnej skřet. Ztrácí jehly a to nejlépe v jediném koberci, který doma máme. Má sice asi metr čtvereční, ale zato dost dlouhý chlupy. Takže jsem konečně pochopila, jaký to je, hledat jehlu v kupce sena! Jen doufám, že se ze škodiče časem nestane jehelníček. MUCHLONIT - moc zábavnej pán. Zasahuje zhruba každý druhý steh a jeho dobrodiní spočívá v tom, že mi udělá uzel na niti před tím, než ho udělat chci. Dost zdržuje, ale na druhou stranu páchá nejmenší škodu. KŘIVOSTŘIHAČ - nikdy ho nepochopím. Tenhle týpek totiž zaviní to, že i když chci ustřihnout z A4 pruh o šíři A4, tak to nikdy nevyjde. Jeho vina je taky to, že všechny zvířátka vypadají jako postižená, protože mají nesouměrné hlavičky, každou packu jinou a to ani nemluvím o tom, že trpí brutální skolióz...