Kýšmontě a my

Kýšmontě a my: Co z něho bude? : Začínáme se s manželem pomalu vzdávat naděje, že se z našeho Kryštofa stane chirurg/právník/profi sportovec/cokoli, co nám zajistí báječné ...

Zpívala jsem si vždycky ráda! Když vezmete v potaz fakt, že nemám moc sluch a postrádám hlas (teda takový, co by se dal poslouchat), tak radši zpívám v duchu, polohlasem, nebo když nikdo není doma. Repertorár se samozřejmě s věkem měnil – prošla jsem si zpíváním písničky Holky a mašiny, žvatlavou angličtinou při kokrhání Spice girl a myslím, že mě neminula ani éra Kelly Family (určitě jsem si je minimálně pobrukovala!). Teď jsem ale objevila zcela nový žánr! Při hledání písniček pro potomka jsem narazila na kouzelný kanál na youtube – LittleBabyBum. Roztomilá videa s roztomilými texty v délce minimálně hodiny. Vzhledem k tomu, že je Kýšovi pouštíme od čtvrtého měsíce (protože britští vědci dokázali, že bilingvistické děti se snadněji učí další jazyky), znám je fakt dobře a dokonce vím, která bude následovat. Náš den tedy vypadá jako vystřižený z muzikálu! Vstáváme za skřehotání kánonu Bratře Kubo, bratře Kubo (jen Kubu vyměním za Kýšu), zuby si čistíme při pobrukování Brush my

Když jsem se narodila, pozvali moji rodiče 2 sudičky. Jedna mi dala do vínku krásnou vizáž, druhá krásnou duši (:-D). Na třetí se vyprdli a tu to vytočilo. Tak přišla nezvána a řekla, že usnout navěky je malý trest a tak budu celý život zapomínat! No dobře, ale víte, jak na tom jsem se znalostí pohádek! Tak například jsem zjistila, že i teď, když vlastně nemám moc co dělat, si musím vést diář. Naše robě by totiž s největší pravděpodobností nebylo ani očkované, protože já bych prostě zapomněla, že máme jít k doktorce. A to prosím patříme mezi rodiče, kteří by nechali dítě očkovat i proti slunečnímu záření, kdyby to šlo… Na našem stole leží stále lísteček s nadpisem plavání. Mám tam uživatelské jméno a heslo do plaváčkovi (Kryštof) aplikace a taky seznam věcí, které na to plavání mám mít – plavky, ručník, mýdlo, krém. Přestože tam chodíme už dýl než 3 měsíce, musím si ho vždycky přečíst, protože jinak bych v Kýšmontovi pěstovala lásku k nudismu. A nákupy? Tak to je paráda….

Oblíbená Kýšova zábava (kromě přivádění maminky a tatínka do nemocnice – maminky na psychiatrii a tatínka na oddělení mozkových mrtviček) je koukání z okna. Kýša sedí na parapetu, já ho přidržuju a komentuju vše, co se venku děje. A určitě si dokážete představit ten šrumec, když má vaše dědina 130 obyvatel, včetně psů… V úterý je ale všechno jinak… V úterý jezdí popeláři! Sedíme v okně a jsme připraveni! Dneska můžeme mluvit o štěstí, protože než přijeli ONI, viděli jsme 2 osobáky a z toho jeden na nás zablikal! A už přijíždí! Velké modré auto, borci v reflexních vestách s odhodlaným výrazem ve tváři, jak se blíží k naší popelnici plné posraných plen. A mávají!! A dokonce vylezl i řidič!! Naše štěstí ale zdaleka nekončí… Přijíždí totiž traktor, následován druhým a jako bonus vidíme v dálce bagr… „To snad není možný, že máme takovou kliku!“ Čekání na bagr nám vyplňuje soused na kole, který už si o mně nejspíš myslí, že jsem totální stalker. Ale mává taky! „Kýšo, hele, soused si

Která žena nechce být kočka, že jo?! No a když jste ještě k tomu matka, začíná jít do tuhého J . Epilace – velice zajímavá činnost! Strojek, který dělá hluk, navíc na jakémsi bílém kabelu, na kterém se dítě může pokusit oběsit, zatímco vy se snažíte oholit si nohy. Paráda… Jenže ten pocit, když si potomek začne myslet, že vám epilátor chce nohy sežrat a řve, řve a řve!!!! Doufám, že jsem ho nijak nepoznamenala, ale myslím, že až si jednou přivede domů přítelkyni, bude to určitě stoupenkyně hnutí hipie, která se zásadně neholí nikde. A až si budu holit nohy, budou řvát oba… Maska – těžko říct, jak průkazně dobré to pro vás je, ale minimálně to ve vás nechá dobrý pocit, že pro sebe občas něco děláte. A taky pro svého potomka. Když se totiž v osm večer zjevíte u jeho postýlky s bílým ksichtem veřte, že jen tak neusne. A i vy budete mít o zábavu postaráno! Musíte vytřít šokem vyblinkané mléko, přebalit podělanou plínu a smířit se s pocitem, že nikdy nepůjdete do cirkusu, protože

No dobře…. Nebyl to pejsek, ani to nebyla kočička, ale byla to maminka. A dort nebyl obyčejný dort, ale superzdravýchutnýbáječnýprodětivhodný dort k prvním narozeninám. Oslava byla v sobotu, tedy páteční ráno mělo být věnováno právě přípravě dortu. To jsem (já naivka!) netušila, že z pátečního rána se stane celý den do pozdních nočních hodin…. Na internetu jsem zadala heslo „zdravý dort k prvním narozeninám“ a strejda Google mi samozřejmě pomohl (málem do hrobu). Mezi obrázky jsem našla TEN PRAVÝ. Nádherný, bílý, plný ovoce. Zdravý! To bude ON! Měl však jednu chybu – chyběl u něj recept. Nic, s čím bych si neporadila, samozřejmě! Je bílý – tedy bude z bílého jogurtu. Krásně drží pohromadě – bude tam tedy trocha želatiny. Je v něm ovoce – jahody, maliny, borůvky, kiwi. A když se to všechno smíchá, musí to vyjít! První průser byl s ovocem – samozřejmě v lednu bývají jahody, maliny a borůvky děsně drahý. Nevadí, co bych pro něj neudělala! Připravím si želatinu, kydnu jí

Dneska jsme navštívili Kýšovu prababičku a já našla toto asi 2 měsíce staré psaní…. A prostě mi to nedá:-D. S mojí babičkou, tedy Kýšovou prababičkou, dostávají rozhovory po telefonu zcela nové rozměry. Dokud Kýša nebyl na světě, slyšely jsme se tak 2x týdně. Teď je to tak 9x týdně. Mám pocit, že si už moc nepamatuje, takže když jí večer říkám, že jsme spolu mluvily ráno, tak to asi neví…. Na druhou stranu – mluvily je přehnané slovo, protože náš rozhovor vypadá zhruba takhle: JÁ: Ahoj babi! ONA: Ahoj prdelky! (nevadí, že telefon mám u ucha jen já, už jsem si zvykla, že přestože mě není moc, tak jsem prostě množné číslo) Jak se máte? (nadechuju se, abych jí řekla, jak se máme) Jste v pořádku? (nadechuju se, abych jí řekla, že jsme v pořádku) My se máme dobře! (zrovna jsem se nadechovala, abych se zeptala, jak se mají s dědou oni) To je hnusně, viď? (je jedno, jestli je moc zima, vedro, svítí sluníčko, chčije, padají hovna s hákama, prostě je hnusně) JÁ: Nech toho! Nevyta

Souhrn otázek, které dostávám pořád do kola je, zdá se, nevyčerpatelný. Ty samé ženy, které vás varovaly, že budete tyto otázky a rady dostávat vám je najednou začnou pokládat.... Nepochopitelné. A tak sevřete čelisti a s úsměvem odpovídáte:-). Jééé, on chodí! Náš Tomášek (případně Jaroušek, Simonka, Alenka, doplňte si, podle potřeby) chodil už v devíti měsících! Ano, Tomášek (i Jaroušek, Simonka a Alenka) jsou geniální a vždycky jsou napřed před ostatními. Gratuluju! Jo a mimochodem - chůze v chodítku NENÍ chůze! Už jí všechno? Jistě, naše roční dítě miluje guláš se šesti a hromadou cibule, následně zpráskne čokoládový dort se šlehačkou a aby nebylo přeslazené, zají se uherákem! Kolik už má zubů? Podle otisků, když mě kousne do ruky, jich je asi šest... Už mluví? Ano, mluví. Obligátně odříkává verše z Kytice, občas zazpívá hymnu a před spaním si krátí dlouhou chvíli přeříkáváním jazykolamů. Jeho nejoblíbenější je ŠEL PŠTROS S PŠTROSICÍ A PŠTROSÁČATY. Kolik ti toho

Vánoce s dítětem skutečně dostanou úplně nový rozměr! A ten začíná už mnoho dní, před Štědrým dnem.... Samozřejmě z vyprávění vím, jak to s dětmi o Vánocích je. "Pomáhají" při pečení cukroví, tahají za stromek, až spadne a začne hořet, nezajímají je dárky, ale papír a krabice a tak dále, a tak dál... Musím uznat, že nás Kýša překvapil.... Babička už si umyla okna. Debata na téma, jestli to má cenu, když je přes ně ještě vidět, případně že se přes ně dají stáhnout žaluzie samozřejmě nemá cenu. A tak máme čistá okna. Asi tak 20 minut. Oblíbená zábava našeho potomka totiž je stát na parapetu (samozřejmě pod ohledem dospělé osoby) a koukat z okna. A přitom ta okna lízat a patlat rukama (nejlépe od kukuřičných křupek, které zatvrdnou a je nutné je odsekat majzlíkem). No řekni babi, mělo to cenu??? Myslím, že na to, aby mi náš jedenáctiměsíční pomáhal péct cukroví, je ještě brzy. Pravděpodobně by si slepil střeva tunou těsta a zažil by první rumovou opici. Takže si hraje n

... spíš musím konstatovat, že nebylo. Opravdu hodně jsem se těšila, jak budu Kýšovi vyprávět pohádky. A začala jsem co nejdřív to šlo! Jenže ouha... Jaké bylo nemilé zjištění, že si je vlastně nepamatuju! O perníkové chaloupce OK, jsou tam určitě dvě děti a ježibaba, která žije v perníkovém domku někde v lese. Jak se ale sakra dostaly ty děti do lesa? Možná zabloudily... Je to ta pohádka, co v ní ten kluk hází drobky a leze na strom? Ježiši.... Zkusím něco jiného! O červené Karkulce No tak to je úplně jasný! Konkrétně do chvíle, než se má na scéně objevit myslivec... Jak se k tomu babiččinu domu vlastně dostal? Óóóóó jéééé, ještě štěstí, že to dítě z toho nemá rozum. No nic, pomůžu si sojkou práskačkou z Krakonoše. A jak se zbavit toho vlka.... To, že z břicha vylezou Karkulka s babičkou je málo morbidní, tak ho ještě zastřelíme. Dobrý, je mrtvej! A babička má před postelí krásnou novou šedou kožešinku! O Sněhurce a sedmi trpaslících A hned na začátku je tu problém.

Hračky jsou super věc! Dokážou vašeho potomka zabavit na dlouhou dobu. A vás vlastně taky, protože ať chcete nebo ne, do styku s nimi přijdete…. Kostky Taková kostka, to je něco! Dají se z nich skládat domečky, dají se nakládat a vozit v autě. Možností je hromada! Naše dítě je však využívá pouze k tomu, aby s nimi dělalo bordel všude po bytě. Není tedy výjimka, že se ráno probudíte a na tváři máte vytlačený obdélník s šesti tečkama – hádáte správně, nechal vám překvapení v posteli! Dá se na nich taky parádně bruslit. Myslím, že můj táta nikdy v životě neudělal provaz – do minulého týdne, kdy se potmě po jedné kostce smeknul. Na to, že je mu 53, je to podle mě borec! Hrající a mluvící hračky Kýša je miluje! Kromě toho, že je občas koupe, což jim příliš nesvědčí, si s nimi taky rád pokecá. Má jich několik – piánko (to má nejradši, když ho hází z postele), kytaru (ta je skvělá na bouchání o podlahu a nábytek), psa, který mluví pouze anglicky (ale nikdo to vlastně nedokáže říc

Někdo se možná bude divit (já už se nedivím), ale většina matek se v tom jistě najde! Pěnové puzzle - dostali jsme jich několik. Barevné čtverce, které do sebe zapadají, jsou měkoučké, hřejí na podlaze a jsou vyrobeny z …,  Bůh ví z čeho. K nim jsme také dostali větu NEBOJ, TO NEMŮŽE NIKDY UKOUSNOUT. Věřte, že může. Pořád dokola jsme s Lukášem lítali po bytě, hledali ty minikousky a rvali mu je z pusy. Jestli existuje peklo, bude vystavěné právě z tohohle! Časopisy - když poprvé snědl kus stránky, volala jsem hystericky našemu pediatrovi, jak moc ho to ohrožuje na životě. Zeptal se, o jaký časopis šlo. Byla to Epocha. Pan doktor měl radost, že to nebyl žádný bulvární plátek a prý máme inteligentní dítě, které ví, co je dobré. Tak alespoň tak. Už jsem úplně klidná. Jen ho nenechávám žvýkat Cosmopolitan. Těžko říct, co by to s ním udělalo. Odpadky – v případě, že přijde světová válka, zombie apokalypsa nebo jiná událost, která nás donutí žít na skládce a živit se odpadky bud

Začínáme se s manželem pomalu vzdávat naděje, že se z našeho Kryštofa stane chirurg/právník/profi sportovec/cokoli, co nám zajistí báječné stáří plné zahraničních dovolených a bezstarostných dnů.  Naše dítě totiž, s největší pravděpodobností, bude vykonávat jedno z následujících povolání: Popelář - kdykoli se dostane do kuchyně, začne si hrát s košem. Slovu hrát prosím rozmějte tak, že ho shodí a vytahuje z něj veškeré odpadky, které roztahává po kuchyni a ochutnává. Ve chvíli, kdy je mu toto zakázáno a odpad je navrácen tam, kde má být (totiž ne v jeho puse), hystericky se chytí koše, začne ho objímat a pusinkovat. No, budiž.... Říkáme si, že bude alespoň odolnější.... Opravář bílé techniky - Kýša ještě asi nepochopil, že domácí práce jsou vesměs otrava, která žere čas. A tak ten svůj je ve velké míře schopen strávit tím, že HODINY sedí před pračkou, otvírá dvířka, strká dovnitř hlavu, točí s kolečky a mačká čudlíky. Vše s výrazem MAMI, TATI, JÁ TOMU PŘESNĚ ROZUMÍM A VÍM, JAK