Kýšmontě a my

Cokoli, co člověk dělá s dítětem, dostává nový rozměr. Včetně vaření. A protože Kryštof pomáhá v kuchyni děsně rád, upravila jsem si pár receptů pro vaření s dítětem. Tady je malá ukázka. Snad se vám budou někdy hodit. Dýňová polévka Suroviny: 1 menší máslová dýně, 1 mrkev, 1 celer, 1 cibule, máslo, muškátový oříšek a bílý pepř dle chuti, kýbl s vodou, větší hadr na podlahu, menší hadřík na linku, věci na převlečení (pro vás i dítě), papírové utěrky Postup: Máslovou dýni si ideálně předpečte v troubě do měkka. Postavte dítě k lince (např. na židli nebo pro tyto účely speciálně zakoupené schůdky z Ikea). Na drobno nakrájejte cibuli. Vezměte papírovou utěrku a řvoucímu dítěti proplachujte pod tekoucí vodou oči, do kterých si strčilo ruce od zmíněné cibule, následně otřete papírovou utěrkou a vraťte dítě k lince. Vytáhněte dítěti máslo z pusy a dejte ho rozehřát do hrnce, následně na něm nechte zesklovatět cibulku. Celer a mrkev nahrubo nastrouhejte a přidejte k cibuli. Mírně

Kryštof je chlap. Sice zatím mini, ale chlap. A jak víme, chlapi trpí na rýmičky. Jeho nachlazení u nás mají v zásadě stejný průběh. Začíná to v noci, kdy nás probudí divné zvuky. Tak divné, že jsem si poprvé myslela, že jsem v japonským hororu a hledala jsem na stropě tu malou holčičku s otočnou hlavou, co leze po čtyřech. Pak jsem ale zjistila, že má Kýša rýmu. Japonská holčička by byla lepší. DEN PRVNÍ Stává se ze mě jakási obdoba mojí babičky (na bolavý zuby kloktá rum), mojí prababičky (když něco ztratí, zaříkává svatého Antoníčka) a nejhorší varianty matky spjaté s přírodou tak, že ráno pobíhá po parku a objímá stromy (nic proti tomu, ale běžně jsem spíš za frndu pohlcenou konzumem). Takže prostříkávám jeho malý a plný nosík mořskou vodou, do aromalampiček leju kombinace olejíčků, o kterých by se mi v životě nesnilo (vyčteno ze stránek uztonikdynikdyvzivotenevyvetras.cz), mažu Kýšu ze vsech stran tymiánovou mastí (proč se mažou chodidla dodnes nechápu) a vařím tymiánový siru

Dialogy se nezakládají na skutečných událostech. Jakákoli podobnost s osobou ve vašem okolí je zcela náhodná. ONA: Lásen, co myslíš, co mu mám oblíct? ON: Je tam teplo, nech mu jen tričko. ONA: S dlouhým? ON: Ne, je tam fakt teplo. ONA: A tepláčky? ON: Je tam TEPLO! ONA: Takže kraťásky... Kýšo, nelítej a pojď si pro čepičku! ON: ??? ON: Zlato kde máš peněženku, dám ti tam papíry od auta. ONA: Asi na stole. ON: Na stole není. ONA: Tak to nevím... ON: Jak, nevím... ONA: Nevím, už jsem ji neviděla asi 4 dny. ON: Jak to myslíš, že si neviděla svoji peněženku 4 dny. ONA: No normálně... ON: Mluvíme oba o tý peněžence, co v ní máš karty, doklady... ONA: Tak já ji doma k ničemu nepotřebuju... Asi bude v nějaký kabelce. ON: A v jaký? ONA: No asi logicky v tý, co jsem měla naposledy, ne? ON:??? ONA: Lásko budeme brát golfky? ON: Ne, stejně v nich nechce sedět. ONA: A v čem bude spinkat? ON: Cestou tam nebo cestou zpět v autě. ONA: A co když bude unavenej tam? ON: Ve

Milý Ježíšku, letos mě čekají už druhé Vánoce a naši říkali, že se ti prý píše dopis a v něm má být, co si moc přeju. A protože neumím psát, tak ti za mě píše máma. Moc bych chtěl dostat kočičku! Měla by mít krásná očička, chobot jako slon a kromě uší by měla mít taky rohy, jo a bylo by prima, kdyby měla osm nohou jako pavouk, taky by mohla bečet, mečet, řehtat jako koník, štěkat, nezapomeň prosím na žábry a ploutve, protože když naši kočku hodím do vody, tak se jí to nelíbí, tak týhle aby se to líbilo. Bylo by prima, aby jí chutnaly kameny, tráva, kaštany, hlína a tak, no vždyť víš, čím krmím kočku co máme. Jo a když bude tak velká, že na ní budu moct jezdit, tak to bude úplně nejlepší! Dále bych si moc přál knížku. Stačí mi jedna, ale musí v ní být , všichni hrdinové z filmu Auta, traktor, kombajn, bagr, vozík, paprika, jablíčko, zmrzlina, brambory, vlk, karkulka, kočka, pes, kůň, kráva, prase, pavouk, koala, velryba, krokodýl, delfín, krab, koblížek, kamion, motorka, plameňák,

Mamiiiii? Ano? Tama! Ano, je tma, protože je pět ráno. Spinkej! Pinkaaat! Ano, spinkej ještě. O tři minuty později.... Mamiiii? Ano Kryštůfku? Mio? Ty bys chtěl mlíčko? Jojo, to jo, to jo! Tak hezky hajej, já ti ho udělám. Celou dobu, co dělám mlíko přemýšlím o tom, kolik rohypnolu asi může rok a třičtvrtě staré dítě. Nakonec stejně nenajdu struhadlo, abych ho nastrouhala do lahve, takže zase bude jenom mlíko. Tak na, tady máš mlíčko. Díky! Nemáš zač a až ho vypiješ, tak ještě můžeš spinkat. Hmmmm.... Chvíle na modlení. Pane Bože, ať to vyjde! Následně mě zasáhne letící láhev a čekám, až se ozve... ... mamiiiii? Tak to nevyšlo. Do hajzlu.... Ano Kryštůfku? Tatoyyy? Traktory ještě spinkají. Následuje výčet všech dopravních prostředků, zvířat a členů rodiny (ano, v tomto pořadí) a ujištění, že všichni ještě spinkají. Mamiiii? No co, 5:25 je v pohodě. Kdo by chtěl taky spát třeba do sedmi, že jo....

Taky máte někdy takovou krásnou představu, co s dítětem budete všechno dělat a jak to bude super? A když na to dojde, jste vzdáleni své vizi asi jako dvě vlaková nádraží v Rusku? Já teda jo... A to jsem pro letošní podzim měla hned tři! Chtěla jsem (opravdu MOC jsem chtěla) sbírat s Kýšou kaštany a dělat z nich zvířátka. V mé hlavě to vypadalo asi tak: seděli jsem v trávě, krásně hřálo podzimní sluníčko, já do kaštanů dělala díry, Kýša do nich dával špejle a pak jsme dělali panáčky, zvířátka a další hovadiny. Realita? Po hodinové procházce k 200 metrů vzdáleným kaštanům je sbírám sama, protože v baráku naproti mají zaparkovaný traktor (který tam jen tak stojí, já konverzuju, hýbu se a dokonce umím i nějaký básničky, ale smůla!). Začne chcát. Za vydatného řevu se schováváme do domečku na dětském hřišti, odkud je NAŠTĚSTÍ na ten traktor vidět. Přestává chcát. Dosbírám si kaštany (ano, přesně v téhle chvíli už jsem to vzdala) a za další vlny vydatného řevu jdeme domů. Vzhledem k tomu,

Pro případ, že bychom se zbláznili úplně a rozhodli se proměnit dovolenou v "dovolenou" jsme se s Kýšou vydali na magistrát pro jeho první občanku. Paní úřednici jsme zcela jistě způsobili noční můry do nocí budoucích... Nebudu vás unavovat klasikou, jak někam letím na poslední chvíli (o pět minut dýl), všechno mi padá (kabelka a veškerý obsah) a v kanceláři magistrátu kácím co můžu (sebe), natož abych vyjmenovávala, co jsem měla mít s sebou a samozřejmě nemám (naštěstí jsem nezapomněla Kryštofa). Kýša usazen, paní zahřívá foťák (nebo co to dělá). A pak to začne. Úřednice: Tak ho můzete rozesmát. Já:?????????? Ú: No ať se na té fotce směje. Já: No jo, ale on se před neznámým člověkem smát nebude. Ú: To mi neříkejte, všechny děti se smějou. Já: Naše taky, ale ne na povel... Ú: Mám hračky, zkusíme to... Vytahuje hračky a zběsile mává před Kryštofem. On se usměje, ale foťák má zpoždění. Úřednice mi ukazuje fotku, na níž vypadá Kýša jako fakt hodně nasranej. Já: N

...hlavně teda Kýša. Od chvil, kdy na ně pokřikoval a občas je pohladil nebo nakrmil přes plot uplynul nějaký čas. A tak jak dítě roste, tak se samozřejmě i zvyšují jeho nároky. Aktuálně nejoblíbenější jsou jednoznačně kočky. Bohužel je nedokáže efektivně chytat, tak to prostě odnáším já. Ono takovému MAMIIIIII ČIČIIIIIIIIIII CHYTIIIIIIIT se prostě nedá odolat. A to vše jen proto, aby jí pohladil očička... Se Zenem, což je našich kokr, zase nejradši jí, hezky pěkně jednou já, jednou ty. Nevím, co mu na těch granulích chutná, ale alespoň se učí rozdělit se o to, co má někdo jiný. Minulý týden zjistil, že existuje něco tak odporného, jako pavouk. A navíc po mně zdědil přesvědčení, že každý pavouk u sebe nosí nůž a představuje ohrožení života. Jeho PAVOU BOJIIII je víc než jasné. Nedávno měl svátek a dostal krásnou knížku s okénky, kde se schovávají zvířátka. To, že je pod jedním z nich pavouk jsem zjistila díky mohutnému škrcení, které po otočení následovalo. Nevím, jestli u dětí

Stojíme v kuchyni a snažíme se být neviditelní (a hlavně neslyšitelní). L: Nemlať do toho kelímku tolik... M: Myslíš, že nás slyší? L: Zatím si tam prohlíží knížku. M. Hlavně nesmíme nahlas mlaskat... Pozor, škrábeš lžičkou o talířek. L: Musí ty dvířka od lednice dělat takovej kravál? V tom Kryštof odkládá knížku a rozbíhá se k nám s vyřváváním MŇAM MŇAM MŇAM. A nám je jasný, že jsme právě dojedli..... Nechci, abychom vypadali jako krkavčí rodiče, ale on toho sežere strašně moc! Považte, to díte má asi 11 kilo a myslím, že dokáže sníst dvojnásobek své váhy. Možná i víc. Každé ráno se budíme a kontrolujeme, jestli nás přes noc neujídá. Až ho jednou pozveme jako dospělého na oběd, představuju si, že budu vařit podle podobného receptu. Na jednu porci potřebujete: 2 řádky brambor 5 kg mouky kopu vajec (60 ks) Z těchto ingrediencí udělejte těsto v míchačce na beton. Tvarujte bramborové knedlíky a vařte v páře nad komínem tepelné elektrárny. 1 prase Nezdržujte se porco

V poslední době pozoruji, že dochází k neblahým změnám mého zdravotního stavu. Na noze, konkrétně přes celé lýtko se mi udělala celkem velká boule. Je dost těžká, takže zapříčiňuje pajdání a chodím jako hrabě de Peyrac. Při bližším ohledání jsem zjistila, že ta boule má hlavu, z ní mě hypnotizují 2 oči a často křičí "mama". Taky podezřele často mění barvy, podle toho, v jakých intervalech se stihne zasvinit jídlem, vytíráním pod postelí nebo hraním v trávě. Občas má taky nepříjemný pískový povrch, hlavně když dorazím z pískoviště. V průběhu dne mi ta boule putuje po celém těle. Usazuje se mi taky na boku, zřejmě aby vyvrátila palindrom kobyla má malý bok. V zádech pak cítím nepříjemné píchání. To jsem si alespoň myslela, že je to píchání. Teď už vím, že ta boule má ruce a na nich prsty. A ty umí štípat. Úplně nejhorší ale je, když mi doputuje až za krk. Způsobuje mi dočasnou slepotu, hluchotu, vypadávání vlasů a zcepenění krční páteře. Musím najít specialistu, který si

Nesobeckost - k vyspání mi stačí prakticky pár minut a o trochu víc decimetrů. Balení – na výlet zapomenu vzít pleny a až zpět domů dokážu dělat, že se to nestalo. Kočičí oči – umím číst knížku potmě (a nemyslím elektronickou). Paměť na čísla – zejména ta telefonní – to máte doktorka, pohotovost, … Veterinární péče – dokážu poskytnou psovi první pomoc poté, co potká na dvoře naše dítě. Skládání příběhů – filmy většinou běží tak potichu, že je neslyším, takže si příběhy vykresluji sama. Nikdy se mě neptejte, o čem nějaký film je. Skloubení mateřské a práce – umím se plynule pohybovat excelovskou tabulkou a soustavně přitom vykřikovat NEBER TO, POLOŽ TO, NEJEZ TO, VYPLIVNI TO a vždy zachovám správné (toto) pořadí. Uplácení - když ještě dneska v těch peřinkách usneš slibuju, že zítra už ti je převlíknu! Sousedské vztahy – všechny psi v naší vesnici znám jménem. Emoční stabilita – z hysterického smíchu plynule přejdu v pláč a zpět, aniž by si toho někd

Tak jsem se do toho dala. Já šiju! Jako fakt! Stříhám, obšívám, zažehluju, šiju a takový ty kravinky kolem... Ale musím vám říct, že to jde dost pomalu, protože se mi do toho pořád někdo sere... ZTRACEČJEHEL - to je dost nebezpečnej skřet. Ztrácí jehly a to nejlépe v jediném koberci, který doma máme. Má sice asi metr čtvereční, ale zato dost dlouhý chlupy. Takže jsem konečně pochopila, jaký to je, hledat jehlu v kupce sena! Jen doufám, že se ze škodiče časem nestane jehelníček. MUCHLONIT - moc zábavnej pán. Zasahuje zhruba každý druhý steh a jeho dobrodiní spočívá v tom, že mi udělá uzel na niti před tím, než ho udělat chci. Dost zdržuje, ale na druhou stranu páchá nejmenší škodu. KŘIVOSTŘIHAČ - nikdy ho nepochopím. Tenhle týpek totiž zaviní to, že i když chci ustřihnout z A4 pruh o šíři A4, tak to nikdy nevyjde. Jeho vina je taky to, že všechny zvířátka vypadají jako postižená, protože mají nesouměrné hlavičky, každou packu jinou a to ani nemluvím o tom, že trpí brutální skolióz

Určitě to znáte... Chcete JENOM CHVILKU na to, abyste zavolali kámošce, babičce (aniž by do telefonu z vašich úst znělo NESTRKEJ TO DO PUSY, NEOPÍREJ SE O TO SKLO, NESTAHUJ SI TY PONOŽKY), chcete JENOM CHVILKU, abyste dopsali status na fb, dočetli si ten zajímavý článek (který mimochodem máte rozečtený už 3 dny). Taková chvilka s dítětem dostává úplně nový rozměr, musíte se na ní totiž připravit! Tak za prvné - je potřeba toho raracha náležitě zabavit. Možností má každá máma určitě několik, u nás většinou funguje jídlo. Keksík, kukuřičná křupka nebo podobný vynález mi dá cca 2 minuty. Určitě si teda nic nepřečtete, protože stále jedním okem šilháte, jestli se nedusí nebo nerozmatlává rozmočenou křupku po zdi. To mi připomíná, že se musím stavit na očním a tu šilhavost začít korigovat. Hračky taky fungují - zejména, když se jedná o mobil, ovladač k televizi, časopis nebo něco podobného. Důležité je, aby to bylo něco, co může rozbít/sníst/roztrhat a bude to opravdu škoda.

Musím konstatovat, že komunikace s čtrnáctiměsíčním dítětem je fuška. Pokud víte o nějakých kurzech, které mi s tím pomůžou, dejte mi prosím info… Kýšmont má několik komunikačních prvků. Je u nich bohužel problém, že můžou znamenat několik věcí. Zkušenost velí, že znamenají většinou všechno najednou! BABABA – používá to pořád. Když vidí psa, když vidí babičku, když je posranej a v mnohých dalších situacích. Můžete si vybrat, ale garantuju vám, že většinou se posere z toho, jak si babička hraje se psem…. TATATA – tak to je jasnej táta! Bohužel to vykřikuje zásadně v jeho nepřítomnosti a na odpověď „Táta je v práci.“ reaguje obligátním BABABA, což znamená, že… viz výše. DEDEDE – děda. Děda je trochu závislej na počítači, takže DEDEDE je vždycky, když u dědy svítí stolní lampa. Svůj pokřik doprovází brutálním bušením na dveře, až dědovi rupnou nervy a vezme ho na muziku (pouští mu rockové pecky na youtube). Dělá si srandu, že je jako Sheldon Cooper – ťuk ťuk ťuk – dědo - ťuk

Kýšmontě a my: Škatule : Osobně jsem se nikdy do žádné škatulky neřadila. Ano, byla doba, kdy jsem chodila výhradně v černé, případně poslouchala konkrétní typ hudby...

Osobně jsem se nikdy do žádné škatulky neřadila. Ano, byla doba, kdy jsem chodila výhradně v černé, případně poslouchala konkrétní typ hudby, ale nikdy jsem o sobě neřekla, že patřím k těm nebo těm. Teď ale cítím, že jsem na pokraji... Poprvé jsem se s tím setkala v těhotenství. Tak nějak přirozeně mě to táhlo na portály, kde se shlukují podobně postižené ženy - tedy těhotné, případně mající děti. A zhruba v té době jsem zjistila, že se dobrovolně škatulkují. Tak například zkuste tipnout, kdo jsou bydlenky. Dám vám 2 možnosti - buď jsou to manželky od šneků, co nosí svůj domek stále na zádech, nebo jsou to ženy, které věnují veškerý svůj volný čas zkrášlování svého obydlí. Druhá možnost je správná... Za další skupiny, kam se skutečně někdo dobrovolně řadí, můžu vyjmenovat tvořilky, snažilky, nosnice (o tomto tématu někdy příště). Většinou je jasné, co název vyjadřuje, ale někdy se teda musím fakt hluboce zamyslet! Tím ovšem nechci ženy ve skupinách nijak shodit. Naopak! Z části to

Uklidním vás hned na začátku, přísahám, nepůjde o kojení! Naši sousedi mají totiž opravdivé kozy, co mají rohy a mečí. Každý den se na ně chodíme s Kýšou dívat. Já už se naučila i obstojně mečet. Dokonce tak dobře, že občas když mečím, abych je vylákala z chlívku, tak sousedka křikne z okna „Lizina, drž hubu!“ Asi mi ale rozumí, protože vylezou a začnou se předvádět. Občas se trkají, což Kýšovi připadá prima. Někdy naráží do stromu (nevím proč, ale tvrdím mu, že si brousí rohy), což je ještě větší zábava. Nejvíc komické však je, když mu sežerou rukavici. To se smějí Kýša, Lizina i ta druhá koza. Já nikoli. To už bude třetí lichá. Nedávno jsme byli s mužem na pivu a já říkám našemu kozímu sousedovi „Teda sousede, ty vaše kozy jsou pěkně vyčůraný. Dneska chcalo a obě byly zalezlé v chlívku. Já tam mečím jak debil, jedna vystrčí hlavu, chvíli kouká, cosi zamečí a zaleze. Děs!“ „A rohlík si měla?“ No, neměla… Holt jim není dost dobrý, když se naučíte jejich jazyk. A zadarmo

Naším novým báječným dobrodružstvím je (téměř) každodenní procházka po svých (Kryštofových). A když vidím, jak se na všechny ty věci venku tváří říkám si, že jsme mu dali příhodné jméno. Takhle nějak podle mě koukal Kolumbus, když vrazil do amerických břehů…. Kaluže – je to celkem velké, hluboké a vzhledem k stavu silnice u nás na dědině je toho na každém metru spousta… Ano, správně, jsou to kaluže. Sice už chodí celkem jistě, ale přeci jen vás rozhodí, když si myslíte, že je to zem a prošlápnete si, že jo…. Na druhou stranu má moc rád vodu, takže to, že ji má i uvnitř holínek vlastně až tak nevadí. Hnůj – i hnoje je u nás na cestách celkem dost. Tvoří krásné kopečky a spolu s kalužemi zakládá na super tankodrom. Už ovšem není super, když se vám dítě vycáká v kaluži a následně hrcne do hnoje. Nabízí se takový tip hádanek, na které může být milion odpovědí – je to vlhké a smrdí to, co je to? Jo, vaše dítě. Psi – každý pes je teď BABABA (vlastně všechno je teď hlavně BABABA, a

Kýšmontě a my: Co z něho bude? : Začínáme se s manželem pomalu vzdávat naděje, že se z našeho Kryštofa stane chirurg/právník/profi sportovec/cokoli, co nám zajistí báječné ...

Zpívala jsem si vždycky ráda! Když vezmete v potaz fakt, že nemám moc sluch a postrádám hlas (teda takový, co by se dal poslouchat), tak radši zpívám v duchu, polohlasem, nebo když nikdo není doma. Repertorár se samozřejmě s věkem měnil – prošla jsem si zpíváním písničky Holky a mašiny, žvatlavou angličtinou při kokrhání Spice girl a myslím, že mě neminula ani éra Kelly Family (určitě jsem si je minimálně pobrukovala!). Teď jsem ale objevila zcela nový žánr! Při hledání písniček pro potomka jsem narazila na kouzelný kanál na youtube – LittleBabyBum. Roztomilá videa s roztomilými texty v délce minimálně hodiny. Vzhledem k tomu, že je Kýšovi pouštíme od čtvrtého měsíce (protože britští vědci dokázali, že bilingvistické děti se snadněji učí další jazyky), znám je fakt dobře a dokonce vím, která bude následovat. Náš den tedy vypadá jako vystřižený z muzikálu! Vstáváme za skřehotání kánonu Bratře Kubo, bratře Kubo (jen Kubu vyměním za Kýšu), zuby si čistíme při pobrukování Brush my

Když jsem se narodila, pozvali moji rodiče 2 sudičky. Jedna mi dala do vínku krásnou vizáž, druhá krásnou duši (:-D). Na třetí se vyprdli a tu to vytočilo. Tak přišla nezvána a řekla, že usnout navěky je malý trest a tak budu celý život zapomínat! No dobře, ale víte, jak na tom jsem se znalostí pohádek! Tak například jsem zjistila, že i teď, když vlastně nemám moc co dělat, si musím vést diář. Naše robě by totiž s největší pravděpodobností nebylo ani očkované, protože já bych prostě zapomněla, že máme jít k doktorce. A to prosím patříme mezi rodiče, kteří by nechali dítě očkovat i proti slunečnímu záření, kdyby to šlo… Na našem stole leží stále lísteček s nadpisem plavání. Mám tam uživatelské jméno a heslo do plaváčkovi (Kryštof) aplikace a taky seznam věcí, které na to plavání mám mít – plavky, ručník, mýdlo, krém. Přestože tam chodíme už dýl než 3 měsíce, musím si ho vždycky přečíst, protože jinak bych v Kýšmontovi pěstovala lásku k nudismu. A nákupy? Tak to je paráda….

Oblíbená Kýšova zábava (kromě přivádění maminky a tatínka do nemocnice – maminky na psychiatrii a tatínka na oddělení mozkových mrtviček) je koukání z okna. Kýša sedí na parapetu, já ho přidržuju a komentuju vše, co se venku děje. A určitě si dokážete představit ten šrumec, když má vaše dědina 130 obyvatel, včetně psů… V úterý je ale všechno jinak… V úterý jezdí popeláři! Sedíme v okně a jsme připraveni! Dneska můžeme mluvit o štěstí, protože než přijeli ONI, viděli jsme 2 osobáky a z toho jeden na nás zablikal! A už přijíždí! Velké modré auto, borci v reflexních vestách s odhodlaným výrazem ve tváři, jak se blíží k naší popelnici plné posraných plen. A mávají!! A dokonce vylezl i řidič!! Naše štěstí ale zdaleka nekončí… Přijíždí totiž traktor, následován druhým a jako bonus vidíme v dálce bagr… „To snad není možný, že máme takovou kliku!“ Čekání na bagr nám vyplňuje soused na kole, který už si o mně nejspíš myslí, že jsem totální stalker. Ale mává taky! „Kýšo, hele, soused si

Která žena nechce být kočka, že jo?! No a když jste ještě k tomu matka, začíná jít do tuhého J . Epilace – velice zajímavá činnost! Strojek, který dělá hluk, navíc na jakémsi bílém kabelu, na kterém se dítě může pokusit oběsit, zatímco vy se snažíte oholit si nohy. Paráda… Jenže ten pocit, když si potomek začne myslet, že vám epilátor chce nohy sežrat a řve, řve a řve!!!! Doufám, že jsem ho nijak nepoznamenala, ale myslím, že až si jednou přivede domů přítelkyni, bude to určitě stoupenkyně hnutí hipie, která se zásadně neholí nikde. A až si budu holit nohy, budou řvát oba… Maska – těžko říct, jak průkazně dobré to pro vás je, ale minimálně to ve vás nechá dobrý pocit, že pro sebe občas něco děláte. A taky pro svého potomka. Když se totiž v osm večer zjevíte u jeho postýlky s bílým ksichtem veřte, že jen tak neusne. A i vy budete mít o zábavu postaráno! Musíte vytřít šokem vyblinkané mléko, přebalit podělanou plínu a smířit se s pocitem, že nikdy nepůjdete do cirkusu, protože

No dobře…. Nebyl to pejsek, ani to nebyla kočička, ale byla to maminka. A dort nebyl obyčejný dort, ale superzdravýchutnýbáječnýprodětivhodný dort k prvním narozeninám. Oslava byla v sobotu, tedy páteční ráno mělo být věnováno právě přípravě dortu. To jsem (já naivka!) netušila, že z pátečního rána se stane celý den do pozdních nočních hodin…. Na internetu jsem zadala heslo „zdravý dort k prvním narozeninám“ a strejda Google mi samozřejmě pomohl (málem do hrobu). Mezi obrázky jsem našla TEN PRAVÝ. Nádherný, bílý, plný ovoce. Zdravý! To bude ON! Měl však jednu chybu – chyběl u něj recept. Nic, s čím bych si neporadila, samozřejmě! Je bílý – tedy bude z bílého jogurtu. Krásně drží pohromadě – bude tam tedy trocha želatiny. Je v něm ovoce – jahody, maliny, borůvky, kiwi. A když se to všechno smíchá, musí to vyjít! První průser byl s ovocem – samozřejmě v lednu bývají jahody, maliny a borůvky děsně drahý. Nevadí, co bych pro něj neudělala! Připravím si želatinu, kydnu jí

Dneska jsme navštívili Kýšovu prababičku a já našla toto asi 2 měsíce staré psaní…. A prostě mi to nedá:-D. S mojí babičkou, tedy Kýšovou prababičkou, dostávají rozhovory po telefonu zcela nové rozměry. Dokud Kýša nebyl na světě, slyšely jsme se tak 2x týdně. Teď je to tak 9x týdně. Mám pocit, že si už moc nepamatuje, takže když jí večer říkám, že jsme spolu mluvily ráno, tak to asi neví…. Na druhou stranu – mluvily je přehnané slovo, protože náš rozhovor vypadá zhruba takhle: JÁ: Ahoj babi! ONA: Ahoj prdelky! (nevadí, že telefon mám u ucha jen já, už jsem si zvykla, že přestože mě není moc, tak jsem prostě množné číslo) Jak se máte? (nadechuju se, abych jí řekla, jak se máme) Jste v pořádku? (nadechuju se, abych jí řekla, že jsme v pořádku) My se máme dobře! (zrovna jsem se nadechovala, abych se zeptala, jak se mají s dědou oni) To je hnusně, viď? (je jedno, jestli je moc zima, vedro, svítí sluníčko, chčije, padají hovna s hákama, prostě je hnusně) JÁ: Nech toho! Nevyta

Souhrn otázek, které dostávám pořád do kola je, zdá se, nevyčerpatelný. Ty samé ženy, které vás varovaly, že budete tyto otázky a rady dostávat vám je najednou začnou pokládat.... Nepochopitelné. A tak sevřete čelisti a s úsměvem odpovídáte:-). Jééé, on chodí! Náš Tomášek (případně Jaroušek, Simonka, Alenka, doplňte si, podle potřeby) chodil už v devíti měsících! Ano, Tomášek (i Jaroušek, Simonka a Alenka) jsou geniální a vždycky jsou napřed před ostatními. Gratuluju! Jo a mimochodem - chůze v chodítku NENÍ chůze! Už jí všechno? Jistě, naše roční dítě miluje guláš se šesti a hromadou cibule, následně zpráskne čokoládový dort se šlehačkou a aby nebylo přeslazené, zají se uherákem! Kolik už má zubů? Podle otisků, když mě kousne do ruky, jich je asi šest... Už mluví? Ano, mluví. Obligátně odříkává verše z Kytice, občas zazpívá hymnu a před spaním si krátí dlouhou chvíli přeříkáváním jazykolamů. Jeho nejoblíbenější je ŠEL PŠTROS S PŠTROSICÍ A PŠTROSÁČATY. Kolik ti toho

Vánoce s dítětem skutečně dostanou úplně nový rozměr! A ten začíná už mnoho dní, před Štědrým dnem.... Samozřejmě z vyprávění vím, jak to s dětmi o Vánocích je. "Pomáhají" při pečení cukroví, tahají za stromek, až spadne a začne hořet, nezajímají je dárky, ale papír a krabice a tak dále, a tak dál... Musím uznat, že nás Kýša překvapil.... Babička už si umyla okna. Debata na téma, jestli to má cenu, když je přes ně ještě vidět, případně že se přes ně dají stáhnout žaluzie samozřejmě nemá cenu. A tak máme čistá okna. Asi tak 20 minut. Oblíbená zábava našeho potomka totiž je stát na parapetu (samozřejmě pod ohledem dospělé osoby) a koukat z okna. A přitom ta okna lízat a patlat rukama (nejlépe od kukuřičných křupek, které zatvrdnou a je nutné je odsekat majzlíkem). No řekni babi, mělo to cenu??? Myslím, že na to, aby mi náš jedenáctiměsíční pomáhal péct cukroví, je ještě brzy. Pravděpodobně by si slepil střeva tunou těsta a zažil by první rumovou opici. Takže si hraje n

... spíš musím konstatovat, že nebylo. Opravdu hodně jsem se těšila, jak budu Kýšovi vyprávět pohádky. A začala jsem co nejdřív to šlo! Jenže ouha... Jaké bylo nemilé zjištění, že si je vlastně nepamatuju! O perníkové chaloupce OK, jsou tam určitě dvě děti a ježibaba, která žije v perníkovém domku někde v lese. Jak se ale sakra dostaly ty děti do lesa? Možná zabloudily... Je to ta pohádka, co v ní ten kluk hází drobky a leze na strom? Ježiši.... Zkusím něco jiného! O červené Karkulce No tak to je úplně jasný! Konkrétně do chvíle, než se má na scéně objevit myslivec... Jak se k tomu babiččinu domu vlastně dostal? Óóóóó jéééé, ještě štěstí, že to dítě z toho nemá rozum. No nic, pomůžu si sojkou práskačkou z Krakonoše. A jak se zbavit toho vlka.... To, že z břicha vylezou Karkulka s babičkou je málo morbidní, tak ho ještě zastřelíme. Dobrý, je mrtvej! A babička má před postelí krásnou novou šedou kožešinku! O Sněhurce a sedmi trpaslících A hned na začátku je tu problém.