Otesánek

Stojíme v kuchyni a snažíme se být neviditelní (a hlavně neslyšitelní).

L: Nemlať do toho kelímku tolik...
M: Myslíš, že nás slyší?
L: Zatím si tam prohlíží knížku.
M. Hlavně nesmíme nahlas mlaskat... Pozor, škrábeš lžičkou o talířek.
L: Musí ty dvířka od lednice dělat takovej kravál?

V tom Kryštof odkládá knížku a rozbíhá se k nám s vyřváváním MŇAM MŇAM MŇAM. A nám je jasný, že jsme právě dojedli.....

Nechci, abychom vypadali jako krkavčí rodiče, ale on toho sežere strašně moc! Považte, to díte má asi 11 kilo a myslím, že dokáže sníst dvojnásobek své váhy. Možná i víc. Každé ráno se budíme a kontrolujeme, jestli nás přes noc neujídá.

Až ho jednou pozveme jako dospělého na oběd, představuju si, že budu vařit podle podobného receptu.

Na jednu porci potřebujete:
2 řádky brambor
5 kg mouky
kopu vajec (60 ks)

Z těchto ingrediencí udělejte těsto v míchačce na beton. Tvarujte bramborové knedlíky a vařte v páře nad komínem tepelné elektrárny.

1 prase

Nezdržujte se porcováním a asi kolem půlnoci ho vrhněte nad oheň. Otáčejte do poledne, kdy můžete servírovat.

5 sítěk cibule
3 záhony zelí
1 kg cukru na dochucení
1 kg mouky na zaprášení

Zelí párkrát přejeďte sekačkou na trávu a duste na cibulce ve staré plechové vaně do změknutí. Dochuťte a zahustěte.

Podávejte na talíři o průměru cca 12 metrů. Nezapomeňte narazit sud piva a připravit jeden doubletuplák.

DOBROU CHUŤ!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chci vidět kozy!

Uklidním vás hned na začátku, přísahám, nepůjde o kojení! Naši sousedi mají totiž opravdivé kozy, co mají rohy a mečí. Každý den se na ně chodíme s Kýšou dívat. Já už se naučila i obstojně mečet. Dokonce tak dobře, že občas když mečím, abych je vylákala z chlívku, tak sousedka křikne z okna „Lizina, drž hubu!“ Asi mi ale rozumí, protože vylezou a začnou se předvádět. Občas se trkají, což Kýšovi připadá prima. Někdy naráží do stromu (nevím proč, ale tvrdím mu, že si brousí rohy), což je ještě větší zábava. Nejvíc komické však je, když mu sežerou rukavici. To se smějí Kýša, Lizina i ta druhá koza. Já nikoli. To už bude třetí lichá. Nedávno jsme byli s mužem na pivu a já říkám našemu kozímu sousedovi „Teda sousede, ty vaše kozy jsou pěkně vyčůraný. Dneska chcalo a obě byly zalezlé v chlívku. Já tam mečím jak debil, jedna vystrčí hlavu, chvíli kouká, cosi zamečí a zaleze. Děs!“ „A rohlík si měla?“ No, neměla… Holt jim není dost dobrý, když se naučíte jejich jazyk. A zadarmo
Další informace

Milujeme zvířata...

...hlavně teda Kýša. Od chvil, kdy na ně pokřikoval a občas je pohladil nebo nakrmil přes plot uplynul nějaký čas. A tak jak dítě roste, tak se samozřejmě i zvyšují jeho nároky. Aktuálně nejoblíbenější jsou jednoznačně kočky. Bohužel je nedokáže efektivně chytat, tak to prostě odnáším já. Ono takovému MAMIIIIII ČIČIIIIIIIIIII CHYTIIIIIIIT se prostě nedá odolat. A to vše jen proto, aby jí pohladil očička... Se Zenem, což je našich kokr, zase nejradši jí, hezky pěkně jednou já, jednou ty. Nevím, co mu na těch granulích chutná, ale alespoň se učí rozdělit se o to, co má někdo jiný. Minulý týden zjistil, že existuje něco tak odporného, jako pavouk. A navíc po mně zdědil přesvědčení, že každý pavouk u sebe nosí nůž a představuje ohrožení života. Jeho PAVOU BOJIIII je víc než jasné. Nedávno měl svátek a dostal krásnou knížku s okénky, kde se schovávají zvířátka. To, že je pod jedním z nich pavouk jsem zjistila díky mohutnému škrcení, které po otočení následovalo. Nevím, jestli u dětí
Další informace

Co vás může překvapit, když trávíte dovolenou bez prcka

Obrázek
Každý, kdo má děti, mi dá jistě za pravdu. V rámci péče o potomstvo se některé věci tak automatizují, že člověk skoro zapomene, jak je to bez dítěte. A protože mě muž překvapil dovolenou na ostrově Fuerteventura, měla jsem možnost si to oživit. 1. Dá se spát celou noc! První noc jsem se probudila a při pohledu na budík jsem utrpěla šok - bylo 7. Šli jsme spát před půlnocí. Pane jo, vážně se dá spát 7 hodin? A v kuse? Připadám si jak Růženka. Na další dny jsem si preventivně nařídila budík na třetí hodinu ráno, cvičně jsem si vstala a proběhla se do apartmánové kuchyňky. Tam jsem strávila asi 3 minutky (doba, po kterou trvá udělat mlíko) a šla jsem zpět do ložnice s povykováním "Už letím a nesu mlíčko!" .  2. To, co máte na talíři, je skutečně jenom vaše! Tak toto bylo naprosto neuvěřitelné. Sice jsem prvních pár dní odchytávala v restauraci malé děti a nabízela jim ze svého talíře jídlo, ale oni ho překvapivě nechtěly! Pak jsem byla personálem donucena toho nechat,
Další informace