Plané výhružky
Myslím, že ve školce mě mají za dost velkého trotla. Často je před něčím varuju, ale jak se zdá, mají zřejmě nějaký čip, který mu dají do hlavy, takže se pak chová jinak (líp!). A jak se ukazuje čím dál častěji, než si ho vezmeme domů, zase ho vyndávají. JÁ: Jo a dneska jsem koukala, že máte k obědu krupicovou kaši. To on jíst nebude, on nesnáší sladké obědy, tak jen abyste si s tím nedělala hlavu. PU: Usmívá se stylem TAK URČITĚ. O pár hodin později.... JÁ: Jak jste se měli? PU: Výborně, Kýša si dokonce přidával! JÁ: Tak to je fajn, alespoň sis dal polívku. PU: Nene, on si přidal kaši. K: Mňam kašia! JÁ: Zrádce! Obdobná situace byla při prvním spánku po obědě. Situace doma totiž už pár dní vypadá tak, že když má jít po obědě spát, tak ječí. Když přestane ječet, tak chce čůrat, bobík, čůrat, napít, pohádku, čůrat, přesně v tomto pořadí. A pak už na to nemám nervy, protože hodina pryč, dítě bdělé a já na prášky. Takže prostě nespí. JÁ: Doma teda nespí, tak snad nebude os