Milujeme zvířata...

...hlavně teda Kýša. Od chvil, kdy na ně pokřikoval a občas je pohladil nebo nakrmil přes plot uplynul nějaký čas. A tak jak dítě roste, tak se samozřejmě i zvyšují jeho nároky.

Aktuálně nejoblíbenější jsou jednoznačně kočky. Bohužel je nedokáže efektivně chytat, tak to prostě odnáším já. Ono takovému MAMIIIIII ČIČIIIIIIIIIII CHYTIIIIIIIT se prostě nedá odolat. A to vše jen proto, aby jí pohladil očička...

Se Zenem, což je našich kokr, zase nejradši jí, hezky pěkně jednou já, jednou ty. Nevím, co mu na těch granulích chutná, ale alespoň se učí rozdělit se o to, co má někdo jiný.

Minulý týden zjistil, že existuje něco tak odporného, jako pavouk. A navíc po mně zdědil přesvědčení, že každý pavouk u sebe nosí nůž a představuje ohrožení života. Jeho PAVOU BOJIIII je víc než jasné. Nedávno měl svátek a dostal krásnou knížku s okénky, kde se schovávají zvířátka. To, že je pod jedním z nich pavouk jsem zjistila díky mohutnému škrcení, které po otočení následovalo.

Nevím, jestli u dětí myslíte na to, jaké to bude, až je bodne včela/vosa. Bude mít alergii, nebo to bude jen s řevem? Já to teda řeším dost a mám z toho vítr.
 Myslím, že to Kryštof ví a chce, abych to už měla za sebou, abych jako věděla... Protože nedávno za mnou běžel na dětském hřišti, řval MAMIIIII BZZZZZZZ a za hlavičku držel včelu. Jak ji chytil mi už neprozradil. Ani to, kolik jí slíbil, že ho nepíchla.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chci vidět kozy!

QUIET BOOK