Kýšo, řekni sýr

Pro případ, že bychom se zbláznili úplně a rozhodli se proměnit dovolenou v "dovolenou" jsme se s Kýšou vydali na magistrát pro jeho první občanku. Paní úřednici jsme zcela jistě způsobili noční můry do nocí budoucích...

Nebudu vás unavovat klasikou, jak někam letím na poslední chvíli (o pět minut dýl), všechno mi padá (kabelka a veškerý obsah) a v kanceláři magistrátu kácím co můžu (sebe), natož abych vyjmenovávala, co jsem měla mít s sebou a samozřejmě nemám (naštěstí jsem nezapomněla Kryštofa).

Kýša usazen, paní zahřívá foťák (nebo co to dělá). A pak to začne.

Úřednice: Tak ho můzete rozesmát.
Já:??????????
Ú: No ať se na té fotce směje.
Já: No jo, ale on se před neznámým člověkem smát nebude.
Ú: To mi neříkejte, všechny děti se smějou.
Já: Naše taky, ale ne na povel...
Ú: Mám hračky, zkusíme to...

Vytahuje hračky a zběsile mává před Kryštofem. On se usměje, ale foťák má zpoždění. Úřednice mi ukazuje fotku, na níž vypadá Kýša jako fakt hodně nasranej.

Já: No vida, máme to!
Ú: No to snad ne...
Já: Lepší to nebude.
Ú: Uvidíme...

A fakt to zkouší. Sedmkrát!!!  V tý budce je asi 70 stupňů a vypadá to, že paní za přepážkou už to bere osobně. Čím dýl tam jsme, tím hůř se Kýša tváří. Nakonec to úřednice vzdává a ukazuje mi plejádu obličejů říkajících "Ahoj kontrolo na letišti, roste ze mě masový vrah a vy s tím nic neuděláte, protože se maskuju za mimino." Vybírám ten nejmíň hroznej a s vítězným výrazem JÁ TO ŘÍKALA se chystám opustit budku. Ale paní za přepážkou se oklepe z šoku a vyprovází nás doporučením, ať nejezdíme do Norska, protože to dítě vypadá tak nasraně, že by nám ho tam mohli vzít....  No, do Norska jsme se chtěli už dávno podívat...

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chci vidět kozy!

Uklidním vás hned na začátku, přísahám, nepůjde o kojení! Naši sousedi mají totiž opravdivé kozy, co mají rohy a mečí. Každý den se na ně chodíme s Kýšou dívat. Já už se naučila i obstojně mečet. Dokonce tak dobře, že občas když mečím, abych je vylákala z chlívku, tak sousedka křikne z okna „Lizina, drž hubu!“ Asi mi ale rozumí, protože vylezou a začnou se předvádět. Občas se trkají, což Kýšovi připadá prima. Někdy naráží do stromu (nevím proč, ale tvrdím mu, že si brousí rohy), což je ještě větší zábava. Nejvíc komické však je, když mu sežerou rukavici. To se smějí Kýša, Lizina i ta druhá koza. Já nikoli. To už bude třetí lichá. Nedávno jsme byli s mužem na pivu a já říkám našemu kozímu sousedovi „Teda sousede, ty vaše kozy jsou pěkně vyčůraný. Dneska chcalo a obě byly zalezlé v chlívku. Já tam mečím jak debil, jedna vystrčí hlavu, chvíli kouká, cosi zamečí a zaleze. Děs!“ „A rohlík si měla?“ No, neměla… Holt jim není dost dobrý, když se naučíte...
Další informace

Milujeme zvířata...

...hlavně teda Kýša. Od chvil, kdy na ně pokřikoval a občas je pohladil nebo nakrmil přes plot uplynul nějaký čas. A tak jak dítě roste, tak se samozřejmě i zvyšují jeho nároky. Aktuálně nejoblíbenější jsou jednoznačně kočky. Bohužel je nedokáže efektivně chytat, tak to prostě odnáším já. Ono takovému MAMIIIIII ČIČIIIIIIIIIII CHYTIIIIIIIT se prostě nedá odolat. A to vše jen proto, aby jí pohladil očička... Se Zenem, což je našich kokr, zase nejradši jí, hezky pěkně jednou já, jednou ty. Nevím, co mu na těch granulích chutná, ale alespoň se učí rozdělit se o to, co má někdo jiný. Minulý týden zjistil, že existuje něco tak odporného, jako pavouk. A navíc po mně zdědil přesvědčení, že každý pavouk u sebe nosí nůž a představuje ohrožení života. Jeho PAVOU BOJIIII je víc než jasné. Nedávno měl svátek a dostal krásnou knížku s okénky, kde se schovávají zvířátka. To, že je pod jedním z nich pavouk jsem zjistila díky mohutnému škrcení, které po otočení následovalo. Nevím, jestli u dětí...
Další informace

QUIET BOOK

Tak jsem se do toho dala. Já šiju! Jako fakt! Stříhám, obšívám, zažehluju, šiju a takový ty kravinky kolem... Ale musím vám říct, že to jde dost pomalu, protože se mi do toho pořád někdo sere... ZTRACEČJEHEL - to je dost nebezpečnej skřet. Ztrácí jehly a to nejlépe v jediném koberci, který doma máme. Má sice asi metr čtvereční, ale zato dost dlouhý chlupy. Takže jsem konečně pochopila, jaký to je, hledat jehlu v kupce sena! Jen doufám, že se ze škodiče časem nestane jehelníček. MUCHLONIT - moc zábavnej pán. Zasahuje zhruba každý druhý steh a jeho dobrodiní spočívá v tom, že mi udělá uzel na niti před tím, než ho udělat chci. Dost zdržuje, ale na druhou stranu páchá nejmenší škodu. KŘIVOSTŘIHAČ - nikdy ho nepochopím. Tenhle týpek totiž zaviní to, že i když chci ustřihnout z A4 pruh o šíři A4, tak to nikdy nevyjde. Jeho vina je taky to, že všechny zvířátka vypadají jako postižená, protože mají nesouměrné hlavičky, každou packu jinou a to ani nemluvím o tom, že trpí brutální skolióz...
Další informace