Nebezpečí - dítě veřejné

S tím, jak roste slovní zásoba našeho potomka, se zároveň exponenciálně zvyšuje riziko trapných chvil na veřejnosti. V čekárně u pediatra bývá velká sranda a obecně platí, že čím víc dětí, tím líp! Navíc ten pocit, že nevíte, co si odtamtud odnesete, je prostě boží!
K: Dobýýýý den! Mamíííí, už půjdeme dovnitř?
Zcela nedbaje fronty před námi se hrne ke dveřím a jediné, co ho dokáže zadržet je televize s Krtkem. Bohužel končí, ale sedá si ke mně a do hledáčku se mu dostává sympatická maminka s holčičkou. Chudák…

K: Mamíííí? To je paní?
J: Ano, to je paní.
K: A to je holčičta?
J: Ano, to je holčička. Má náušničky, vidíš?
K: Jo, to je jato Taolína. Je to Taolína?

Sestřenka Karolínka je ekvivalentem všech mimin s náušnicemi a také všech dětí, které ještě nemají zuby.

K: Holčičto seš Taolína?
J: Kýšo, holčička ještě neumí mluvit, je to ještě miminko.
K: Paní, je to Taolína?
P: Není, je to Eliška. A jakpak se jmenuješ ty?
K: Tyštůfet.
K: Mami, má šulina? Holčičto, máš šulina?

Ježiši…. Paní se začíná kuckat smíchy a čeká, jak si poradím. A že v tom umím chodit!

J: Kýšo, mají holčičky šulina?
K: Nemají.
J: A je tohle holčička?
K: Ano, má náušničty.
J: A má teda šulina?
K: Ne, holty nemaj šulina.
J: Tak vidíš! Navíc holčička ještě neumí mluvit, tak ti to nemůže říct.
K: Hmmmm. Chudát, nemluví a ještě nemá šulina.

Dle výrazu soudím, že tohle paní nečekala. No nic, odebírá se dovnitř a my jsme osaměli. Nejvyšší čas rozebrat, že ani paní doktorka a sestřička nemají šulina. Preventivně. Kdyby ho náhodou napadlo se zeptat přímo v ordinaci. Stážistku jsem tam teda nečekala….


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chci vidět kozy!

Uklidním vás hned na začátku, přísahám, nepůjde o kojení! Naši sousedi mají totiž opravdivé kozy, co mají rohy a mečí. Každý den se na ně chodíme s Kýšou dívat. Já už se naučila i obstojně mečet. Dokonce tak dobře, že občas když mečím, abych je vylákala z chlívku, tak sousedka křikne z okna „Lizina, drž hubu!“ Asi mi ale rozumí, protože vylezou a začnou se předvádět. Občas se trkají, což Kýšovi připadá prima. Někdy naráží do stromu (nevím proč, ale tvrdím mu, že si brousí rohy), což je ještě větší zábava. Nejvíc komické však je, když mu sežerou rukavici. To se smějí Kýša, Lizina i ta druhá koza. Já nikoli. To už bude třetí lichá. Nedávno jsme byli s mužem na pivu a já říkám našemu kozímu sousedovi „Teda sousede, ty vaše kozy jsou pěkně vyčůraný. Dneska chcalo a obě byly zalezlé v chlívku. Já tam mečím jak debil, jedna vystrčí hlavu, chvíli kouká, cosi zamečí a zaleze. Děs!“ „A rohlík si měla?“ No, neměla… Holt jim není dost dobrý, když se naučíte jejich jazyk. A zadarmo
Další informace

Milujeme zvířata...

...hlavně teda Kýša. Od chvil, kdy na ně pokřikoval a občas je pohladil nebo nakrmil přes plot uplynul nějaký čas. A tak jak dítě roste, tak se samozřejmě i zvyšují jeho nároky. Aktuálně nejoblíbenější jsou jednoznačně kočky. Bohužel je nedokáže efektivně chytat, tak to prostě odnáším já. Ono takovému MAMIIIIII ČIČIIIIIIIIIII CHYTIIIIIIIT se prostě nedá odolat. A to vše jen proto, aby jí pohladil očička... Se Zenem, což je našich kokr, zase nejradši jí, hezky pěkně jednou já, jednou ty. Nevím, co mu na těch granulích chutná, ale alespoň se učí rozdělit se o to, co má někdo jiný. Minulý týden zjistil, že existuje něco tak odporného, jako pavouk. A navíc po mně zdědil přesvědčení, že každý pavouk u sebe nosí nůž a představuje ohrožení života. Jeho PAVOU BOJIIII je víc než jasné. Nedávno měl svátek a dostal krásnou knížku s okénky, kde se schovávají zvířátka. To, že je pod jedním z nich pavouk jsem zjistila díky mohutnému škrcení, které po otočení následovalo. Nevím, jestli u dětí
Další informace

Boulus Kryštofus

V poslední době pozoruji, že dochází k neblahým změnám mého zdravotního stavu. Na noze, konkrétně přes celé lýtko se mi udělala celkem velká boule. Je dost těžká, takže zapříčiňuje pajdání a chodím jako hrabě de Peyrac. Při bližším ohledání jsem zjistila, že ta boule má hlavu, z ní mě hypnotizují 2 oči a často křičí "mama". Taky podezřele často mění barvy, podle toho, v jakých intervalech se stihne zasvinit jídlem, vytíráním pod postelí nebo hraním v trávě. Občas má taky nepříjemný pískový povrch, hlavně když dorazím z pískoviště. V průběhu dne mi ta boule putuje po celém těle. Usazuje se mi taky na boku, zřejmě aby vyvrátila palindrom kobyla má malý bok. V zádech pak cítím nepříjemné píchání. To jsem si alespoň myslela, že je to píchání. Teď už vím, že ta boule má ruce a na nich prsty. A ty umí štípat. Úplně nejhorší ale je, když mi doputuje až za krk. Způsobuje mi dočasnou slepotu, hluchotu, vypadávání vlasů a zcepenění krční páteře. Musím najít specialistu, který si
Další informace