Muzikální rodinka

Zpívala jsem si vždycky ráda! Když vezmete v potaz fakt, že nemám moc sluch a postrádám hlas (teda takový, co by se dal poslouchat), tak radši zpívám v duchu, polohlasem, nebo když nikdo není doma. Repertorár se samozřejmě s věkem měnil – prošla jsem si zpíváním písničky Holky a mašiny, žvatlavou angličtinou při kokrhání Spice girl a myslím, že mě neminula ani éra Kelly Family (určitě jsem si je minimálně pobrukovala!).

Teď jsem ale objevila zcela nový žánr! Při hledání písniček pro potomka jsem narazila na kouzelný kanál na youtube – LittleBabyBum. Roztomilá videa s roztomilými texty v délce minimálně hodiny. Vzhledem k tomu, že je Kýšovi pouštíme od čtvrtého měsíce (protože britští vědci dokázali, že bilingvistické děti se snadněji učí další jazyky), znám je fakt dobře a dokonce vím, která bude následovat.

Náš den tedy vypadá jako vystřižený z muzikálu! Vstáváme za skřehotání kánonu Bratře Kubo, bratře Kubo (jen Kubu vyměním za Kýšu), zuby si čistíme při pobrukování Brush my teeth, při sezení na nočníku mu zpívám Potty song. Mám strach, že se nenaučí mluvit, ale bude jen zpívat…

A když dorazí domů tatínek? To teprve dostává správné grády! Za několik měsíců jsem se naučila obstojně na xylofon (který je mimochodem v jednom songu, kde se zpívá o abecedě, jako zástupce X). Lukáš se chopí dětské kytary případně pianka a můžeme to rozjet! Nedávno si dokonce přinesl z kuchyně 3 hrnce a spolu s vařečkou je pasoval na bicí (jo, mluvím o Lukynovi, ne Kýšmontovi). A když si takhle hrajeme asi 5 minut, najednou se Lukyn ptá „Hele, kde je vlastně Kryštof?“.
Písničky ovlivňují dokonce i naše dialogy. Představte si, jak mluvíme hlasy hraček našeho dítěte:
Lukyn: Mám tě rád! Obejmi mě!
Já: Vezmi mě za ruku a budeme si hrát!

A tak si teda hrajeme a doufám, že ještě dlouho budeme. Minimálně do doby, než z toho oba úplně zmagoříme!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chci vidět kozy!

Uklidním vás hned na začátku, přísahám, nepůjde o kojení! Naši sousedi mají totiž opravdivé kozy, co mají rohy a mečí. Každý den se na ně chodíme s Kýšou dívat. Já už se naučila i obstojně mečet. Dokonce tak dobře, že občas když mečím, abych je vylákala z chlívku, tak sousedka křikne z okna „Lizina, drž hubu!“ Asi mi ale rozumí, protože vylezou a začnou se předvádět. Občas se trkají, což Kýšovi připadá prima. Někdy naráží do stromu (nevím proč, ale tvrdím mu, že si brousí rohy), což je ještě větší zábava. Nejvíc komické však je, když mu sežerou rukavici. To se smějí Kýša, Lizina i ta druhá koza. Já nikoli. To už bude třetí lichá. Nedávno jsme byli s mužem na pivu a já říkám našemu kozímu sousedovi „Teda sousede, ty vaše kozy jsou pěkně vyčůraný. Dneska chcalo a obě byly zalezlé v chlívku. Já tam mečím jak debil, jedna vystrčí hlavu, chvíli kouká, cosi zamečí a zaleze. Děs!“ „A rohlík si měla?“ No, neměla… Holt jim není dost dobrý, když se naučíte...
Další informace

První Vánoce

Vánoce s dítětem skutečně dostanou úplně nový rozměr! A ten začíná už mnoho dní, před Štědrým dnem.... Samozřejmě z vyprávění vím, jak to s dětmi o Vánocích je. "Pomáhají" při pečení cukroví, tahají za stromek, až spadne a začne hořet, nezajímají je dárky, ale papír a krabice a tak dále, a tak dál... Musím uznat, že nás Kýša překvapil.... Babička už si umyla okna. Debata na téma, jestli to má cenu, když je přes ně ještě vidět, případně že se přes ně dají stáhnout žaluzie samozřejmě nemá cenu. A tak máme čistá okna. Asi tak 20 minut. Oblíbená zábava našeho potomka totiž je stát na parapetu (samozřejmě pod ohledem dospělé osoby) a koukat z okna. A přitom ta okna lízat a patlat rukama (nejlépe od kukuřičných křupek, které zatvrdnou a je nutné je odsekat majzlíkem). No řekni babi, mělo to cenu??? Myslím, že na to, aby mi náš jedenáctiměsíční pomáhal péct cukroví, je ještě brzy. Pravděpodobně by si slepil střeva tunou těsta a zažil by první rumovou opici. Takže si hraje n...
Další informace

QUIET BOOK

Tak jsem se do toho dala. Já šiju! Jako fakt! Stříhám, obšívám, zažehluju, šiju a takový ty kravinky kolem... Ale musím vám říct, že to jde dost pomalu, protože se mi do toho pořád někdo sere... ZTRACEČJEHEL - to je dost nebezpečnej skřet. Ztrácí jehly a to nejlépe v jediném koberci, který doma máme. Má sice asi metr čtvereční, ale zato dost dlouhý chlupy. Takže jsem konečně pochopila, jaký to je, hledat jehlu v kupce sena! Jen doufám, že se ze škodiče časem nestane jehelníček. MUCHLONIT - moc zábavnej pán. Zasahuje zhruba každý druhý steh a jeho dobrodiní spočívá v tom, že mi udělá uzel na niti před tím, než ho udělat chci. Dost zdržuje, ale na druhou stranu páchá nejmenší škodu. KŘIVOSTŘIHAČ - nikdy ho nepochopím. Tenhle týpek totiž zaviní to, že i když chci ustřihnout z A4 pruh o šíři A4, tak to nikdy nevyjde. Jeho vina je taky to, že všechny zvířátka vypadají jako postižená, protože mají nesouměrné hlavičky, každou packu jinou a to ani nemluvím o tom, že trpí brutální skolióz...
Další informace