Hovory s babičkou

Dneska jsme navštívili Kýšovu prababičku a já našla toto asi 2 měsíce staré psaní…. A prostě mi to nedá:-D.

S mojí babičkou, tedy Kýšovou prababičkou, dostávají rozhovory po telefonu zcela nové rozměry. Dokud Kýša nebyl na světě, slyšely jsme se tak 2x týdně. Teď je to tak 9x týdně. Mám pocit, že si už moc nepamatuje, takže když jí večer říkám, že jsme spolu mluvily ráno, tak to asi neví…. Na druhou stranu – mluvily je přehnané slovo, protože náš rozhovor vypadá zhruba takhle:

JÁ: Ahoj babi!
ONA: Ahoj prdelky! (nevadí, že telefon mám u ucha jen já, už jsem si zvykla, že přestože mě není moc, tak jsem prostě množné číslo) Jak se máte? (nadechuju se, abych jí řekla, jak se máme) Jste v pořádku? (nadechuju se, abych jí řekla, že jsme v pořádku) My se máme dobře! (zrovna jsem se nadechovala, abych se zeptala, jak se mají s dědou oni) To je hnusně, viď? (je jedno, jestli je moc zima, vedro, svítí sluníčko, chčije, padají hovna s hákama, prostě je hnusně)

JÁ: Nech toho! Nevytahuj to prádlo z koše!

ONA: Cože? Martinko, jsi tam?

JÁ: Joooo, to bylo na Kryštofa. Nežer to! Ty prase!

ONA: Halóoo, prdelky, slyšíte mě?

JÁ: Kryštofe!!!!

ONA: Kryštůfku, tady je babička! Prdelko!!!! Jak se máš? Slyšíš babičku? Halóoooo! Kryštůfku!

JÁ: Babi, je mu 10 měsíců, telefonuješ se mnou!

ONA: Kryštůfku, my se za tebou s dědou přijedeme podívat!

JÁ: Nech ten ovladač!

ONA: Kryštůfku! Halóooooo!

JÁ: Babi, já musím, on se snaží zabít.

ONA: To jsem vás prdelky ráda slyšela!!! My se s dědou stavíme!

JÁ: Jojo, my se ozveme, kdy bychom mohli. Nech tu židli, převrátíš ji!

ONA: Tak pozdravuj mamku s taťkou a budeme se těšit!!!!

JÁ: Ježiši, vždyť ty seš celej posranej! Mazej do sprchy!

ONA: Kryštůfku, ahoooooooooooj! Zdraví tě babička!

TŮTŮTŮTŮTŮTŮTŮTŮTŮ

Klika, že mi volá na mobil. Jinak bych se už dávno oběsila na drátě!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chci vidět kozy!

Uklidním vás hned na začátku, přísahám, nepůjde o kojení! Naši sousedi mají totiž opravdivé kozy, co mají rohy a mečí. Každý den se na ně chodíme s Kýšou dívat. Já už se naučila i obstojně mečet. Dokonce tak dobře, že občas když mečím, abych je vylákala z chlívku, tak sousedka křikne z okna „Lizina, drž hubu!“ Asi mi ale rozumí, protože vylezou a začnou se předvádět. Občas se trkají, což Kýšovi připadá prima. Někdy naráží do stromu (nevím proč, ale tvrdím mu, že si brousí rohy), což je ještě větší zábava. Nejvíc komické však je, když mu sežerou rukavici. To se smějí Kýša, Lizina i ta druhá koza. Já nikoli. To už bude třetí lichá. Nedávno jsme byli s mužem na pivu a já říkám našemu kozímu sousedovi „Teda sousede, ty vaše kozy jsou pěkně vyčůraný. Dneska chcalo a obě byly zalezlé v chlívku. Já tam mečím jak debil, jedna vystrčí hlavu, chvíli kouká, cosi zamečí a zaleze. Děs!“ „A rohlík si měla?“ No, neměla… Holt jim není dost dobrý, když se naučíte...
Další informace

První Vánoce

Vánoce s dítětem skutečně dostanou úplně nový rozměr! A ten začíná už mnoho dní, před Štědrým dnem.... Samozřejmě z vyprávění vím, jak to s dětmi o Vánocích je. "Pomáhají" při pečení cukroví, tahají za stromek, až spadne a začne hořet, nezajímají je dárky, ale papír a krabice a tak dále, a tak dál... Musím uznat, že nás Kýša překvapil.... Babička už si umyla okna. Debata na téma, jestli to má cenu, když je přes ně ještě vidět, případně že se přes ně dají stáhnout žaluzie samozřejmě nemá cenu. A tak máme čistá okna. Asi tak 20 minut. Oblíbená zábava našeho potomka totiž je stát na parapetu (samozřejmě pod ohledem dospělé osoby) a koukat z okna. A přitom ta okna lízat a patlat rukama (nejlépe od kukuřičných křupek, které zatvrdnou a je nutné je odsekat majzlíkem). No řekni babi, mělo to cenu??? Myslím, že na to, aby mi náš jedenáctiměsíční pomáhal péct cukroví, je ještě brzy. Pravděpodobně by si slepil střeva tunou těsta a zažil by první rumovou opici. Takže si hraje n...
Další informace

QUIET BOOK

Tak jsem se do toho dala. Já šiju! Jako fakt! Stříhám, obšívám, zažehluju, šiju a takový ty kravinky kolem... Ale musím vám říct, že to jde dost pomalu, protože se mi do toho pořád někdo sere... ZTRACEČJEHEL - to je dost nebezpečnej skřet. Ztrácí jehly a to nejlépe v jediném koberci, který doma máme. Má sice asi metr čtvereční, ale zato dost dlouhý chlupy. Takže jsem konečně pochopila, jaký to je, hledat jehlu v kupce sena! Jen doufám, že se ze škodiče časem nestane jehelníček. MUCHLONIT - moc zábavnej pán. Zasahuje zhruba každý druhý steh a jeho dobrodiní spočívá v tom, že mi udělá uzel na niti před tím, než ho udělat chci. Dost zdržuje, ale na druhou stranu páchá nejmenší škodu. KŘIVOSTŘIHAČ - nikdy ho nepochopím. Tenhle týpek totiž zaviní to, že i když chci ustřihnout z A4 pruh o šíři A4, tak to nikdy nevyjde. Jeho vina je taky to, že všechny zvířátka vypadají jako postižená, protože mají nesouměrné hlavičky, každou packu jinou a to ani nemluvím o tom, že trpí brutální skolióz...
Další informace