Jak pejsek s kočičkou vařili dort

No dobře…. Nebyl to pejsek, ani to nebyla kočička, ale byla to maminka. A dort nebyl obyčejný dort, ale superzdravýchutnýbáječnýprodětivhodný dort k prvním narozeninám. Oslava byla v sobotu, tedy páteční ráno mělo být věnováno právě přípravě dortu. To jsem (já naivka!) netušila, že z pátečního rána se stane celý den do pozdních nočních hodin….

Na internetu jsem zadala heslo „zdravý dort k prvním narozeninám“ a strejda Google mi samozřejmě pomohl (málem do hrobu). Mezi obrázky jsem našla TEN PRAVÝ. Nádherný, bílý, plný ovoce. Zdravý! To bude ON! Měl však jednu chybu – chyběl u něj recept. Nic, s čím bych si neporadila, samozřejmě!

Je bílý – tedy bude z bílého jogurtu.
Krásně drží pohromadě – bude tam tedy trocha želatiny.
Je v něm ovoce – jahody, maliny, borůvky, kiwi.
A když se to všechno smíchá, musí to vyjít!

První průser byl s ovocem – samozřejmě v lednu bývají jahody, maliny a borůvky děsně drahý. Nevadí, co bych pro něj neudělala! Připravím si želatinu, kydnu jí do jogurtu a smíchám to s ovocem. Vše do hezké kulaté misky, ať to má zajímavý tvar. Paráda! A teď počkat, až to ztuhne.

O několik hodin později…. No, neztuhlo to…. Babička zachraňuje situaci hláškou „Dáme tam víc želatiny, tím nemůžeme nic zkazit!“ Břečku tedy vykydáme do větší mísy, rozdělíme na dvě poloviny a přidáme želatinu. Dorty budou dva, protože do jedné misky se ta srač** prostě nevejde. A šup s tím do lednice. Teď už to ztuhne!

Je šest večer… Dort opět neztuhnul. Asi je někde chyba. Možná to bude tím, že se ta želatina neměla míchat s kiwi, což si na obalu přečtu samozřejmě až potom… Nevadí, když ten humus nandáme do skleniček a pak je pěkně narovnáme na sebe, bude to sice na lžičku, ale zato originální, ne? NE! Ježiši, ono to vypadá, jako že to někdo už jednou jedl a pak blinkal přesné porce! Fuj!

Babička: Marti, hele, co když uděláme normální dvoupatrovej piškotovej dort s ovocem?
Já: Mami, s jakým ovocem, všechno je v tý sračce!
Babička: Vytahej ho a omyj ho, vždyť to bylo drahý jako svině!
….

Vytahala jsem ho. A omyla jsem ho. Asi hodinu mi mezi prsty protýkal bílý jogurt a kousky želatiny (ta svině ztuhla, ale udělala cucky!!!!). Mezitím máma upekla skutečnej a hezkej dort. A ani jednou neřekla: „Já ti říkala, že péct něco bez receptu je kravina!“ I když jí to celou dobu koukalo z očí :-D. 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chci vidět kozy!

Uklidním vás hned na začátku, přísahám, nepůjde o kojení! Naši sousedi mají totiž opravdivé kozy, co mají rohy a mečí. Každý den se na ně chodíme s Kýšou dívat. Já už se naučila i obstojně mečet. Dokonce tak dobře, že občas když mečím, abych je vylákala z chlívku, tak sousedka křikne z okna „Lizina, drž hubu!“ Asi mi ale rozumí, protože vylezou a začnou se předvádět. Občas se trkají, což Kýšovi připadá prima. Někdy naráží do stromu (nevím proč, ale tvrdím mu, že si brousí rohy), což je ještě větší zábava. Nejvíc komické však je, když mu sežerou rukavici. To se smějí Kýša, Lizina i ta druhá koza. Já nikoli. To už bude třetí lichá. Nedávno jsme byli s mužem na pivu a já říkám našemu kozímu sousedovi „Teda sousede, ty vaše kozy jsou pěkně vyčůraný. Dneska chcalo a obě byly zalezlé v chlívku. Já tam mečím jak debil, jedna vystrčí hlavu, chvíli kouká, cosi zamečí a zaleze. Děs!“ „A rohlík si měla?“ No, neměla… Holt jim není dost dobrý, když se naučíte...
Další informace

První Vánoce

Vánoce s dítětem skutečně dostanou úplně nový rozměr! A ten začíná už mnoho dní, před Štědrým dnem.... Samozřejmě z vyprávění vím, jak to s dětmi o Vánocích je. "Pomáhají" při pečení cukroví, tahají za stromek, až spadne a začne hořet, nezajímají je dárky, ale papír a krabice a tak dále, a tak dál... Musím uznat, že nás Kýša překvapil.... Babička už si umyla okna. Debata na téma, jestli to má cenu, když je přes ně ještě vidět, případně že se přes ně dají stáhnout žaluzie samozřejmě nemá cenu. A tak máme čistá okna. Asi tak 20 minut. Oblíbená zábava našeho potomka totiž je stát na parapetu (samozřejmě pod ohledem dospělé osoby) a koukat z okna. A přitom ta okna lízat a patlat rukama (nejlépe od kukuřičných křupek, které zatvrdnou a je nutné je odsekat majzlíkem). No řekni babi, mělo to cenu??? Myslím, že na to, aby mi náš jedenáctiměsíční pomáhal péct cukroví, je ještě brzy. Pravděpodobně by si slepil střeva tunou těsta a zažil by první rumovou opici. Takže si hraje n...
Další informace

QUIET BOOK

Tak jsem se do toho dala. Já šiju! Jako fakt! Stříhám, obšívám, zažehluju, šiju a takový ty kravinky kolem... Ale musím vám říct, že to jde dost pomalu, protože se mi do toho pořád někdo sere... ZTRACEČJEHEL - to je dost nebezpečnej skřet. Ztrácí jehly a to nejlépe v jediném koberci, který doma máme. Má sice asi metr čtvereční, ale zato dost dlouhý chlupy. Takže jsem konečně pochopila, jaký to je, hledat jehlu v kupce sena! Jen doufám, že se ze škodiče časem nestane jehelníček. MUCHLONIT - moc zábavnej pán. Zasahuje zhruba každý druhý steh a jeho dobrodiní spočívá v tom, že mi udělá uzel na niti před tím, než ho udělat chci. Dost zdržuje, ale na druhou stranu páchá nejmenší škodu. KŘIVOSTŘIHAČ - nikdy ho nepochopím. Tenhle týpek totiž zaviní to, že i když chci ustřihnout z A4 pruh o šíři A4, tak to nikdy nevyjde. Jeho vina je taky to, že všechny zvířátka vypadají jako postižená, protože mají nesouměrné hlavičky, každou packu jinou a to ani nemluvím o tom, že trpí brutální skolióz...
Další informace