Chodíme, chodíme

Naším novým báječným dobrodružstvím je (téměř) každodenní procházka po svých (Kryštofových). A když vidím, jak se na všechny ty věci venku tváří říkám si, že jsme mu dali příhodné jméno. Takhle nějak podle mě koukal Kolumbus, když vrazil do amerických břehů….

Kaluže – je to celkem velké, hluboké a vzhledem k stavu silnice u nás na dědině je toho na každém metru spousta… Ano, správně, jsou to kaluže. Sice už chodí celkem jistě, ale přeci jen vás rozhodí, když si myslíte, že je to zem a prošlápnete si, že jo…. Na druhou stranu má moc rád vodu, takže to, že ji má i uvnitř holínek vlastně až tak nevadí.

Hnůj – i hnoje je u nás na cestách celkem dost. Tvoří krásné kopečky a spolu s kalužemi zakládá na super tankodrom. Už ovšem není super, když se vám dítě vycáká v kaluži a následně hrcne do hnoje. Nabízí se takový tip hádanek, na které může být milion odpovědí – je to vlhké a smrdí to, co je to? Jo, vaše dítě.

Psi – každý pes je teď BABABA (vlastně všechno je teď hlavně BABABA, ale myslím, že to psům to skutečně patří). A protože každý soused má psa, musíme všude minimálně 5 minut stát a koukat, jak se pes může zjevit, když vidí škodiče před vraty. Je dobře, že se sem nikdo nový nestěhuje. Kdyby nás totiž neznal, viděl by za plotem samozřejmě jen mě (a to by musel mít nízký plot) a patrně by si myslel, že jsem utekla z psychiatrické léčebny, jinak by si totiž to, že mu 5 minut čumím na dvorek vysvětlit nedokázal.

Kočky – vrcholem procházky jsou 3 roztomilá koťátka u obchodu. Samozřejmě jsou taky BABABA (vysvětlovat, že jsou čičičiči nebo dokonce mňau už jsem vzdala). Roztomilá jsou do chvíle, než ke Kýšmontovi naběhnou ve snaze ho okouzlit a nalákat. Naše dítě za nimi pak běží k popelnicím. A protože se mu ty k***y (kočky) schovají pod ní tak nezbývá, než si pro ně dolézt. Ale mě už to nerozhodí… Stejně už je od hnoje!

Taková procházka nám zabere zhruba hodinu času a oba nás unaví. Kryštofa hlavně fyzicky, u mě je to jiné cestou tam a zpět. Cestou tam jsem unavená psychicky, cestou zpátky fyzicky. Musím totiž v levé ruce nést odrážedlo, které jsme z nepochopitelných důvodů vzali s sebou a pod druhou rukou svírám zmítající se, vlhké a smradlavé dítě, které řve jako tur. A to jsem ještě nenapsala, že od domu máme obchod asi 150 metrů.